Popis

Životopis sv. Františka z Assisi

Dětství a mládí (1181/1182 – 1202)

František z Assisi se narodil v roce 1181 nebo 1182 v italském městě Assisi jako Giovanni di Pietro di Bernardone. Jeho otec Pietro Bernardone, bohatý obchodník s látkami, mu dal jméno František na počest své lásky k francouzské kultuře. Matka Pica, pocházející z francouzského prostředí, mu vštípila zbožnost.

František vyrůstal v přepychu a užíval si bezstarostného života. Proslul veselou povahou, láskou k hudbě a rytířským ideálům. I když matka podporovala jeho víru, většinu mládí strávil mezi přáteli, v radovánkách a společenských aktivitách.

Obrácení (1202–1206)

Roku 1202 se zúčastnil války mezi Assisi a Perugií, kde padl do zajetí. Více než rok strávil ve vězení a po propuštění se potýkal s oslabeným zdravím. Tato zkušenost ho přiměla zamyslet se nad smyslem svého života.

O tři roky později se rozhodl stát rytířem ve službách papeže. Na cestě měl sen, ve kterém uslyšel Boží hlas: „Františku, kdo ti může dát víc – pán, nebo sluha?“ Tento sen ho přiměl vrátit se do Assisi, kde se začal více modlit a hledat Boží vůli.

V roce 1206 se při modlitbě v chátrajícím kostele sv. Damiána setkal s Božím voláním. Ježíšův hlas z kříže mu řekl: „Františku, oprav můj dům, který se rozpadá.“ František tato slova vzal doslovně a začal opravovat kostel. Brzy však pochopil, že Bůh od něj žádá duchovní obnovu celé církve.

Zřeknutí se světského života (1206)

František veřejně odmítl bohatství i své postavení. Před biskupem v Assisi se zřekl otcova dědictví a prohlásil:

„Od této chvíle mám jediného Otce – Otce na nebesích.“

Začal žít jako poustevník, zvolil radikální chudobu a pomáhal nejchudším. Pečoval o malomocné, kterých se dříve stranil, a sloužil těm, kteří byli na okraji společnosti.

Založení františkánského řádu (1209)

Roku 1209 při mši svaté zaslechl evangelijní slova: „Neberte si s sebou měšec, ani mošnu, ani obuv.“ (Mt 10,9–10) Tento verš ho inspiroval k životu v naprosté důvěře v Boží prozřetelnost. První následovníci se k němu brzy připojili a společně vytvořili bratrskou komunitu, která kladla důraz na jednoduchost, chudobu a kázání evangelia.

Papež Inocenc III. v roce 1210 schválil jejich pravidla, čímž formálně vznikl františkánský řád.

Poutě a misijní činnost (1212–1220)

František neomezil své poslání pouze na Itálii. V roce 1219 se vydal do Egypta, kde se setkal se sultánem al-Kamilem. Františkova odvaha a mírnost na něj udělaly velký dojem, i když se mu nepodařilo sultána obrátit ke křesťanství.

Stigmata a smrt (1224–1226)

Roku 1224 se František uchýlil do ústraní na horu La Verna, kde při hluboké modlitbě obdržel stigmata – rány na těle, které odpovídaly Kristovu ukřižování. Byl to první zaznamenaný případ stigmat v dějinách církve.

František zemřel 3. října 1226 v kostele sv. Marie Andělské (Porciunkule) v Assisi. O dva roky později ho papež Řehoř IX. prohlásil za svatého.

Myšlenky sv. Františka z Assisi

Radikální chudoba

František vnímal majetek jako překážku na cestě k Bohu. Vyzýval své následovníky, aby se zcela spoléhali na Boží prozřetelnost.

„Pokud máme Boha, máme vše.“

Úcta ke stvoření

František chápal celé stvoření jako odraz Boží krásy. Ve své Písni bratra Slunce oslavoval slunce, měsíc, vodu i zemi jako Boží dary. Tato myšlenka inspirovala i moderní ekologické hnutí a ovlivnila encykliku Laudato Si’ papeže Františka.

Pokora a služba

František považoval službu druhým za nejvyšší projev lásky. „Nechci být ctěn, ale chci sloužit.“ Svým životem ukázal, že pravá velikost člověka spočívá v pokoře.

Mír a dialog

František věřil, že láska a pochopení překonají nepřátelství. Setkání se sultánem al-Kamilem ukázalo, že křesťanství lze šířit nejen mečem, ale i pokojnou cestou dialogu.

Odkaz pro dnešní svět

Inspirace pro ekologii

František vyzýval k odpovědnosti za Boží stvoření. Jeho příklad nás motivuje k ochraně přírody a udržitelnému životu.

Chudoba jako svoboda

František dokázal, že skutečné štěstí nespočívá v majetku, ale ve vztahu s Bohem a druhými lidmi.

Evangelium v praxi

Jeho život ukazuje, že evangelium se nemá jen hlásat, ale žít. Láska k bližním a služba druhým zůstávají největším svědectvím víry.

Jednota v různosti

František hledal dialog i tam, kde jiní viděli nepřátele. Jeho příklad nás učí hledat porozumění v dnešním rozděleném světě.

Závěr

Svatý František z Assisi zůstává nadčasovým vzorem pro každého, kdo touží po životě s Kristem. Svatost nespočívá v mimořádných činech, ale ve věrnosti evangeliu v každodenním životě.

„Bože, dej mi sílu změnit to, co mohu, trpělivost přijmout to, co změnit nemohu, a moudrost, abych to odlišil.“ – sv. František z Assisi

Křesťanství a ekologie: Odpovědnost věřících za stvoření

Laudato si: Papež František a jeho výzva k ekologické konverzi

Květná neděle