Popis

Svatý Otec Pio z Pietrelciny

(*25. května 1887, Pietrelcina, Itálie – †23. září 1968, San Giovanni Rotondo, Itálie)

Svatý Pio z Pietrelciny, vlastním jménem Francesco Forgione, patřil mezi nejvýznamnější duchovní osobnosti 20. století. Jeho hluboká spiritualita, asketický život, zázračná uzdravení a přijetí stigmat ho přivedly k širokému uznání nejen mezi věřícími, ale i v širší společnosti. Lidé ho uctívali jako světce již za jeho života. Jeho odkaz je spojen s pokorou, neúnavnou službou ve zpovědnici a neochvějnou důvěrou v Boží milosrdenství. Papež Jan Pavel II. ho svatořečil 16. června 2002.

Dětství a povolání ke kněžství

Francesco Forgione se narodil 25. května 1887 v chudé, ale hluboce věřící rodině v malém městečku Pietrelcina v jižní Itálii. Jeho rodiče Grazio Forgione a Maria Josefa de Nunzio mu předali silnou katolickou víru, která ho od útlého dětství formovala. Již jako malý chlapec se vyznačoval hlubokou zbožností a láskou k modlitbě. Ve volném čase často pásl ovce a využíval tuto činnost k modlitbě a rozjímání. Už tehdy si vytvářel jednoduché kříže z větví a v samotě se nořil do rozmluvy s Bohem.

Ve dvanácti letech přijal první svaté přijímání a biřmování. Ve třinácti letech zažil silný duchovní zážitek – podle jeho vlastního svědectví mu Bůh ukázal duše, které se jednou obrátí a přijdou k němu pro duchovní pomoc. Tento okamžik ho naplnil odpovědností za spásu druhých.

Ve věku patnácti let na svátek Zjevení Páně roku 1903 vstoupil do kapucínského noviciátu v Morconě. Zvolil si řeholní jméno Pio, na počest svatého Pia V. Po roce noviciátu složil dočasné sliby a roku 1907 přijal sliby věčné. V roce 1910 ho arcibiskup Pavel Schinosi vysvětil na kněze v katedrále v Beneventu.

Již během studií začal vnímat podivné bolesti v rukou, nohou a boku, které se staly předzvěstí stigmat, která obdržel později.

Stigmata – znamení Kristova utrpení

V roce 1918, během jednoho ze svých hlubokých duchovních prožitků, obdržel otec Pio viditelná stigmata – rány na rukou, nohou a boku, které odpovídaly ranám ukřižovaného Krista. Tyto rány přetrvávaly neuvěřitelných padesát let až do jeho smrti.

Stigmata přitahovala velkou pozornost nejen věřících, ale i vědců a církevních autorit. Lékaři zkoumali jeho rány, ale nebyli schopni poskytnout přirozené vysvětlení jejich původu. Přestože mu způsobovaly velkou bolest, otec Pio je přijal s pokorou jako součást svého spojení s Kristem.

V průběhu svého života byl mnohokrát vystaven pochybnostem a vyšetřováním ze strany církevních úřadů. Někteří duchovní ho podezřívali, že si rány způsobil sám, ale žádné důkazy tuto teorii nepotvrdily. Nakonec se jeho svatost a pravost jeho stigmat projevily natolik zřetelně, že ho církev uznala jako jednoho z nejvýznamnějších mystiků moderní doby.

Duchovní vůdce a zpovědník

Otec Pio zasvětil svůj život službě věřícím, zejména ve zpovědnici. Každý den trávil až 15 hodin zpovídáním lidí, kteří přicházeli nejen z Itálie, ale i z celého světa. Jeho zpovědnice se stala místem hlubokého duchovního uzdravení. Mnozí svědčili o jeho mimořádném daru „čtení srdcí“ – viděl do duší lidí a dokázal rozpoznat jejich hříchy ještě předtím, než je vyznali.

Zdůrazňoval důležitost svátosti smíření a eucharistie jako klíčových prostředků duchovního růstu. Byl přesvědčen, že růženec je nejmocnější zbraní proti zlu, a povzbuzoval věřící k jeho každodenní modlitbě.

Zázraky a bilokace

Kromě stigmat byla s otcem Piem spojována i další mimořádná znamení. Lidé často hlásili zázračná uzdravení, která nastala po jeho přímluvě. Lékaři nebyli schopni vědecky vysvětlit náhlá vyléčení z těžkých nemocí.

Otec Pio měl také dar bilokace – schopnost být přítomen na dvou místech současně. Svědci tvrdili, že ho viděli na místech, kde fyzicky nemohl být. Tato schopnost byla mnohokrát zaznamenána, například při setkání s lidmi, kteří poté potvrdili jeho přítomnost, i když byl prokazatelně jinde.

Charitativní dílo – nemocnice Domus Solis Christi

Otec Pio se neomezoval pouze na duchovní pomoc, ale aktivně se angažoval i v charitativních projektech. V roce 1956 založil nemocnici „Dům úlevy od utrpení“ (Casa Sollievo della Sofferenza) v San Giovanni Rotondo. Tato moderní nemocnice se stala jedním z nejvýznamnějších zdravotnických zařízení v Itálii a dodnes slouží tisícům pacientů ročně.

Smrt a kanonizace

Otec Pio zemřel 23. září 1968, pouhý den po padesátém výročí přijetí stigmat. Jeho smrt vyvolala obrovský smutek mezi věřícími. Pohřeb přilákal statisíce lidí, kteří ho uctívali jako světce.

V roce 1999 ho papež Jan Pavel II. blahořečil a 16. června 2002 ho prohlásil za svatého. Kanonizační obřad přivedl do Říma více než 300 000 poutníků.

Odkaz svatého otce Pia

Otec Pio zůstává inspirací pro miliony věřících po celém světě. Jeho život ukazuje sílu modlitby, pokory a důvěry v Boha.

Jeho slova

„Modlete se, doufejte a nestrachujte se!“

jsou výzvou pro každého, kdo se ocitne v těžké situaci. Stal se patronem nemocných, zpovědníků a těch, kteří čelí utrpení. Jeho pouť je připomínkou toho, že pravá síla spočívá v oběti a spojení s Bohem.

Hrob svatého otce Pia v San Giovanni Rotondo je dnes jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst na světě. Lidé sem přicházejí hledat útěchu, duchovní vedení a naději v Boží milosrdenství.

Úsměv jako dar – zamyšlení otce Pia

Křest jako brána ke spáse