Popis

Svatý Petr – první papež a skála Kristovy církve

Svatý Petr, jeden z dvanácti apoštolů, hraje v dějinách křesťanství klíčovou roli. Jeho jméno je spojeno s pevností víry, vedením církve a věrností Kristu i přes vlastní slabosti. Evangelia i Skutky apoštolů ukazují jeho výjimečné postavení mezi Ježíšovými učedníky a potvrzují jeho roli jako prvního papeže.

Kristus pověřuje Petra vedením církve

Ježíš si Šimona, syna Jonášova, povolává k učednictví na břehu Galilejského jezera, když ho spolu s jeho bratrem Ondřejem vidí, jak spouštějí sítě do vody. Okamžitě je vyzývá: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ (Mt 4,19) Šimon neváhá, opouští vše a následuje Krista.

Během Ježíšova veřejného působení se Petr stává nejvýraznějším apoštolem. Jeho vnitřní zápal a oddanost se projevují například tehdy, když jako jediný z apoštolů kráčí po vodě vstříc Ježíši: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodě!“ (Mt 14,28). I když na chvíli zaváhá a začne se topit, Ježíš ho zachraňuje a posiluje jeho víru.

Vrcholný okamžik Petrova povolání přichází u Cesareje Filipovy, kde Ježíš apoštolům klade zásadní otázku: „Za koho mě pokládáte?“ (Mt 16,15). Petr odpovídá s jasnou vírou: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ (Mt 16,16). Ježíš mu na to dává klíčové poslání:

„Ty jsi Petr (Skála) a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi.“ (Mt 16,18-19)

Tímto výrokem Kristus ustanovuje Petra hlavou církve a předává mu moc klíčů – symbol duchovní autority a vedení Božího lidu.

Petr selhává, ale Kristus ho obnovuje

Přes svou horlivost není Petr bez chyb. Při Ježíšově zatčení v Getsemanské zahradě se nejprve snaží bojovat mečem (Jan 18,10), ale krátce nato strach ovládne jeho srdce. Třikrát zapírá svého Pána:

„Neznám toho člověka.“ (Mt 26,74)

Jakmile kokrhá kohout, Petr si uvědomuje svou zradu a hořce pláče (Mt 26,75). Přesto ho Kristus nezavrhuje. Po vzkříšení se Ježíš setkává s apoštoly u Galilejského jezera a třikrát se Petra ptá:

„Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ (Jan 21,15)

Petr pokaždé odpovídá kladně a Ježíš ho znovu pověřuje péčí o své ovce: „Pas mé beránky… pas mé ovce.“ (Jan 21,15-17). Tento dialog potvrzuje Petrovu úlohu pastýře církve a obnovuje jeho poslání.

Petr vede první křesťanskou obec

Po Ježíšově nanebevstoupení Petr přebírá vedení křesťanské obce v Jeruzalémě. O Letnicích káže mocným hlasem o Kristu a jeho vzkříšení:

„Bůh ho vzkřísil a zbavil ho bolestí smrti.“ (Sk 2,24)

Jeho slova přivádějí ke křtu tři tisíce lidí (Sk 2,41). Petr rovněž uzdravuje nemocné (Sk 3,6) a směle svědčí před veleradou (Sk 4,8-12), čímž ukazuje, že Ducha Svatého přijal v plnosti.

V klíčovém okamžiku dějin církve se právě Petr zasazuje o to, aby pohané mohli být přijímáni bez nutnosti obřízky. Po vidění v Joppe (Sk 10,9-16) přijímá římského setníka Kornélia do církve a prohlašuje:

„Bůh nepřijímá osobu podle vzhledu, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a koná spravedlnost.“ (Sk 10,34-35)

Petrovo mučednictví a odkaz

Petr věrně slouží církvi až do své mučednické smrti v Římě. Podle tradice ho císař Nero nechává ukřižovat hlavou dolů na Vatikánském pahorku kolem roku 64 po Kr. Legenda říká, že si sám vyprosil tuto formu smrti, protože se necítil hoden zemřít stejným způsobem jako Kristus.

Hrob sv. Petra se nachází pod hlavním oltářem baziliky sv. Petra ve Vatikánu, což potvrzuje jeho mimořádné postavení v církvi. Dodnes papežové jako jeho nástupci pokračují v jeho poslání vést Kristovu církev.

Závěr

Svatý Petr je nejen apoštolem, ale především skálou, na které Kristus vystavěl svou církev. Jeho víra, pokání a služba jsou příkladem pro každého křesťana. Kristus ho vyvolil jako prvního papeže, a tím položil základ hierarchické církve. Petrovo vedení, oběť a láska k Bohu i křesťanskému lidu ukazují cestu všem, kdo chtějí věrně následovat Krista.

Svatý Petře, oroduj za nás!