Otázka, zda měl Ježíš sourozence, patří k těm, které se vynořují při čtení evangelií. V některých místech se mluví o jeho „bratrech a sestrách“ (např. Mt 13,55–56; Mk 6,3). Někteří čtenáři proto předpokládají, že Ježíš vyrůstal v rodině s více dětmi. Ale pečlivý pohled na Písmo ukazuje, že tyto závěry jsou mylné. Bible sama předkládá dostatek důkazů, že Ježíš neměl pokrevní sourozence.
Jak Bible používá slovo „bratr“
V Bibli neznamená slovo „bratr“ vždy pokrevního bratra. V hebrejštině (’ach) i v aramejštině se tímto slovem označují různí příbuzní i blízcí členové rodu.
- Abraham oslovuje Lota „bratře“, přestože šlo o jeho synovce (Gn 13,8).
- Lában říká Jakubovi „jsi můj bratr“, ačkoli šlo o vztah strýce a synovce (Gn 29,15).
Tento jazykový zvyk se promítá i do řečtiny Nového zákona. Když evangelisté zmiňují „bratry Páně“, používají výraz adelphoi, který má stejně široký význam. Nelze tedy bez dalšího předpokládat, že jde o děti Marie.
Kdo byli „bratři Ježíše“?
Evangelium podle Marka jmenuje Jakuba, Josefa, Šimona a Judu (Mk 6,3). Zároveň ale jinde čteme, že u kříže stála „Maria, matka Jakuba a Josefa“ (Mk 15,40; Mt 27,56). Tato Maria však není matkou Ježíše, nýbrž jiná žena, označená jako „Maria Kleofášova“ (Jan 19,25).
To znamená, že takzvaní „bratři Ježíšovi“ byli děti jiné Marie – tedy Ježíšovi bratranci. Písmo tak samo vyjasňuje, že nejde o sourozence v užším slova smyslu.
Absence zmínky o dalších dětech
Kdyby Maria a Josef měli více dětí, očekávali bychom, že evangelia budou tyto děti zmiňovat. Ale všude čteme pouze o Ježíši, Marii a Josefovi:
- při útěku do Egypta (Mt 2,13–15),
- při návratu do Nazareta (Mt 2,19–23),
- při nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámě (Lk 2,41–51).
Nikdy není řeč o dalších sourozencích. Tento fakt je o to významnější, že evangelisté detailně sledují rodinu v Ježíšově dětství.
Ježíš svěřuje Marii Janovi
Další důležitý argument přináší scéna z kříže. Ježíš svěřuje svou matku učedníku Janovi: „Hle, tvá matka“ (Jan 19,26–27). Pokud by Maria měla další syny, bylo by zcela přirozené, aby péče o ni připadla jim. Ježíšovo rozhodnutí jednoznačně dokládá, že Maria jiné děti neměla a Ježíš byl jejím jediným synem.
Mariino ustavičné panenství
Otázka Ježíšových sourozenců úzce souvisí s vírou církve v ustavičné panenství Marie. Tato pravda znamená, že Maria byla pannou před porodem, při porodu i po porodu Ježíše.
Bible tuto skutečnost naznačuje už při zvěstování: „Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám?“ (Lk 1,34). Maria nemyslí jen na minulost, ale vyjadřuje trvalý úmysl zůstat pannou. Evangelista Matouš zdůrazňuje naplnění proroctví: „Hle, panna počne a porodí syna“ (Mt 1,23; Iz 7,14). Tato výjimečnost by byla popřena, pokud by Maria měla další děti.
Zvláštní důraz klade Písmo i na Ježíšovo označení „jednorozený“ (Jan 1,14.18). Tento titul vyjadřuje, že je jediný Syn, nejen vůči Otci, ale i v pozemském smyslu.
Jednota víry od počátku
Církev od počátku vyznává Marii jako „pannu ustavičnou“. Liturgické texty, vyznání víry i učení otců tuto víru potvrzují, a to dříve, než se objevily jakékoli pochybnosti. Když církev později formulovala dogma, nešlo o novou nauku, ale o potvrzení víry, která byla vždy přítomná.
Například Lateránský koncil (649) slavnostně vyhlásil, že Maria „početím, porodem a po porodu“ zůstala pannou. Sv. Augustin zdůrazňuje, že Ježíš se narodil „z lůna Panny, která počala, porodila a přesto zůstala pannou“. Sv. Jeroným ve spise Adversus Helvidium obhajuje tuto víru proti těm, kdo ji chtěli zpochybnit.
Teologický smysl
Mariino ustavičné panenství má hluboký význam:
- potvrzuje, že Ježíš je zcela od Boha a ne z lidské vůle;
- ukazuje Marii jako ženu zcela zasvěcenou Bohu, oddanou jediné službě – Synu;
- chrání tajemství vtělení jako jedinečné události spásy.
Závěr
Ježíš neměl sourozence. Bible jasně ukazuje, že výraz „bratři“ označuje příbuzné, nikoli děti Marie. Mlčení evangelií o dalších dětech, svěření Marie Janovi i jazykové detaily potvrzují, že Ježíš byl jediný Syn.
Mariino ustavičné panenství není pozdější tradicí, ale vírou církve od samého počátku. Dogma tuto pravdu pouze stvrdilo a připomíná, že Maria byla pannou před porodem, při porodu i po porodu – protože její mateřství bylo výjimečné a jedinečné stejně jako osoba jejího Syna.
