Otázka homosexuality patří v dnešní době mezi nejčastěji kladené, a to nejen ve společnosti, ale i v prostředí křesťanů. Lidé se ptají, co na ni říká Bible, protože kolem tohoto tématu vznikají intenzivní debaty, objevuje se v médiích i v osobních rozhovorech, a dotýká se samotné identity mnoha jednotlivců.
Nejprve je třeba si uvědomit, že se jedná o téma citlivé, které zasahuje hluboké osobní oblasti života. Zároveň však křesťané věří, že odpověď na tuto otázku nemůže stát pouze na společenských názorech nebo kulturních trendech. Základ je nutné hledat v Písmu svatém a v křesťanské Tradici, které ukazují Boží pohled na člověka, jeho důstojnost a povolání k lásce.
Biblické texty, které se vztahují k homosexualitě
I. Starý Zákon: Vymezení Božího řádu a zákazů
Starý zákon ukazuje na Boží stvořitelský záměr pro lidskou sexualitu v rámci manželství muže a ženy. Texty týkající se homosexuálního jednání se objevují buď v narativním (Sodoma) nebo v zákonodárném (Leviticus) kontextu.
Příběh Sodomy a Gomory: Studium slovesa jadaʿ (Gn 19,1–29)
Příběh o Sodomě a Gomoře je tradičně nejdůležitějším narativním textem týkajícím se homosexuálního jednání, které je spojeno s násilím a nehostinností.
| Biblický text (Gn 19,5) | České znění | Klíčový hebrejský výraz | Výklad a kontext |
| וַיִּקְרְאוּ אֶל־לוֹט וַיֹּאמְרוּ לוֹ אַיֵּה הָאֲנָשִׁים אֲשֶׁר־בָּאוּ אֵלֶיךָ הַלַּיְלָה הוֹצִיאֵם אֵלֵינוּ וְנֵדְעָה אֹתָם | „Kde jsou ti muži, kteří k tobě dnes večer přišli? Vyveď je k nám, ať je poznáme.“ | Sloveso: jaˉdaʿ (ידע, „poznat“) | V Bibli je toto sloveso často eufemismem pro pohlavní styk (např. Gn 4,1: „Adam poznal svou ženu Evu“). Konkrétní kontext, kde Lot reaguje nabídkou svých panenských dcer (Gn 19,8: „…které ještě nepoznaly muže“), potvrzuje sexuální záměr sodomských mužů. |
Závěr tradičního výkladu:
Pokud bychom příběh četli dále, Lot brání tomuto jednání těmito slovy: „Mám dvě dcery, které ještě nepoznaly muže.“ (Gn 19,8). Tím potvrzuje, že výraz „poznat“ je míněn sexuálně. Právě proto je tento text tradičně chápán jako příklad odsouzení homosexuálního jednání spojeného s násilím.
Levitický Zákon: Jasné zákazy ohledně sexuality (Lv 18,22 a 20,13)
Levitikus nabízí přímé právní vymezení sexuality v rámci Zákona svatosti, čímž odlišuje Izrael od praktik okolních národů.
| Biblický text | Hebrejský originál (Překlad) | České znění | Interpretace a Důraz |
| Leviticus 18,22 | וְאֶת־זָכָר לֹא תִשְׁכַּב מִשְׁכְּבֵי אִשָּׁה תֹּועֵבָה הִוא (v’et-zāḵār lō’ tiškaḇ miškaḇê ’iššāh tô‘ēḇāh hî’) | „Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost.“ | Jednoznačný zákaz sexuálního styku mezi muži, ať už s aktivní či pasivní rolí. Termín to^‘eˉˉḇaˉh (תּוֹעֵבָה, „ohavnost“) se používá pro vážné přestupky proti Božímu řádu (např. modlářství). |
| Leviticus 20,13 | וְאִישׁ אֲשֶׁר יִשְׁכַּב אֶת־זָכָר מִשְׁכְּבֵי אִשָּׁה תֹּועֵבָה עָשׂוּ שְׁנֵיהֶם מוֹת יוּמָתוּ דְּמֵיהֶם בָּם | „Kdyby muž obcoval s mužem jako se ženou, dopustili se oba ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padne na ně.“ | Zákaz je zde potvrzen a je za něj stanoven trest smrti, což ukazuje na mimořádnou závažnost tohoto přestupku v kontextu teokracie. |
Zákaz chrámové prostituce (Dt 23,17–18)
Deuteronomium odsuzuje praktiky, které byly běžné v pohanských kultech a které mohly zahrnovat homosexuální rituály.
| Biblický text (Dt 23,17–18) | Hebrejský klíčový termín | České znění | Interpretace |
| „Nebude mezi dcerami Izraele žádná nevěstka posvěcená a mezi syny Izraele žádný zasvěcený smilník.“ | qaˉˉdeˉsˇ (קָדֵשׁ) | „zasvěcený smilník“ (nebo chrámový prostitut) | Termín označuje muže zapojeného do chrámové prostituce. Zákaz míří proti pohanským rituálům, v nichž se homosexuální praktiky často vyskytovaly, a ukazuje snahu chránit Izrael před nečistotou cizích kultů. |
Další nepřímé odkazy Starého Zákona
Kromě přímých zákazů se na sexualitu vztahuje i stvořitelský řád.
| Odkaz | Klíčová myšlenka | Důraz |
| Genesis 2,18–25 | Stvoření ženy z muže (komplementarita) a ustanovení manželství („proto muž opustí svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“). | Ukazuje na Boží plán spojení výlučně muže a ženy (jednota a plodnost). |
| Deuteronomium 22,5 | Zákaz směšování mužského a ženského šatu. | Vyjadřuje důraz na rozlišení pohlaví a jejich rolí, který je základem pro Boží řád stvoření. |
II. Nový Zákon: Důsledky odvrácení od Stvořitele
Nový zákon, zejména Pavlovy epištoly, staví homosexuální jednání do kontextu celkového důsledku hříchu a odmítnutí Boha Stvořitele.
Římanům 1,26–27: Důsledek duchovní krize
Apoštol Pavel zde vysvětluje, že když lidé odmítli uctívat Stvořitele, propadli modlám a vlastním vášním, jejichž viditelným znakem je homosexuální jednání.
| Řecký originál | České znění | Klíčové řecké výrazy | Teologický výklad |
| αἵ τε γὰρ γυναῖκες αὐτῶν μετήλλαξαν τὴν φυσικὴν χρῆσιν εἰς τὴν παρὰ φύσιν (hai te gar gynaikes autōn metēllaxan tēn physikēn chrēsin eis tēn para physin) | „Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený.“ | fyzikeˉ (φυσική, „přirozený“), parafysin (παρὰ φύσιν, „proti přirozenosti“) | „Přirozený styk“ znamená soulad s Božím plánem (physis). „Nepřirozený styk“ je narušení tohoto řádu. Pavel zmiňuje ženy, aby ukázal na obecný důsledek hříchu. |
| ὁμοίως δὲ καὶ οἱ ἄρσενες ἀφέντες τὴν φυσικὴν χρῆσιν τῆς θηλείᾱς ἐξεκαύθησαν ἐν τῇ ὀρέξει αὐτῶν εἰς ἀλλήλους, ἄρσενες ἐν ἄρσεσιν ἀσχημοσύνην κατεργαζόμενοι (homoiōs de kai hoi arsenes aphentes tēn physikēn chrēsin tēs thēleias exekauthēsan en tē orexei autōn eis allēlous, arsenes en arsesin aschēmosynēn katergazomenoi) | „Podobně i muži zanechali přirozeného styku se ženou a roznítili se žádostivostí jeden k druhému, muži s muži páchali hanebnost a tak sami na sobě přijímali zaslouženou odplatu za své bludy.“ | arsenesenarsesin (ἄρσενες ἐν ἄρσεσιν, „muži s muži“), ascheˉmosyneˉ (ἀσχημοσύνη, „hanebnost/nestydatost“) | Homosexuální jednání je zde nazváno „hanebností“ a je popsáno jako důsledek odvrácení od Stvořitele – viditelný znak duchovní krize a porušení řádu stvoření. |
Korintským 6,9–10: Dědicové Božího království
Pavel vyjmenovává chování neslučitelné s dědictvím Božího království a zařazuje do něj dvě skupiny spojené s homosexuálními praktikami. Narážíme tady na text, kdy sv. Pavel píše neřesti, které brání vstupu do Božího království: „Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, …“
| Řecký Originál (Část textu) | Klíčové Řecké Výrazy | České znění | Interpretace a Důraz |
| …oute malakoi, oute arsenokoitai, oute kleptai… (oute pornoi, oute eidōlolatrai, oute moichoi, oute malakoi, oute arsenokoitai…) | malakoi (μαλακοί, „měkcí, zženštilí“) | „zženštilí“ | Označuje muže, kteří přijímají pasivní roli v homosexuálním styku nebo žijí v morální slabosti. |
| arsenokoitai (ἀρσενοκοῖται, „ti, kdo leží s muži“) | „souložníci mužů“ | Označuje muže, kteří přijímají aktivní roli v homosexuálních vztazích. |
Pavel zahrnuje celý rozsah tehdy známých homosexuálních praktik a dává je do seznamu s těžkými hříchy (cizoložství, modlářství). Jednoznačně ukazuje, že setrvání v těchto praktikách brání účasti na Božím království.
Je škoda, že české překlady nemají doslovný překlad – například v ekumenickém překladu čteme: „Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení,“ (1Kor 6, 9) – slovo „zženštilí“ je nahrazeno slovem „nemravní“ a slovo „souložníci mužů“ je zde nahrazeno „zvrácení“…
Timoteovi 1,9–10: Vztah k Zákonu a zdravému učení
Pavel znovu používá termín arsenokoitai v kontextu hříchů, které Zákon odhaluje.
| Řecký Originál (Část textu) | České znění | Interpretace |
| …anomois de kai anypotaktois… androphonois, pornois, arsenokoitais… (…asebesin kai hamartōlois, anosiois kai bebēlois, patrolōais kai mētrolōais, androphonois, pornois, arsenokoitais…) | „…pro smilníky, souložníky mužů, obchodníky s lidmi, lháře, křivopřísežníky a jiné, co se protiví zdravému učení.“ | Termín arsenokoitai je zde opět ve stejné řadě s těžkými hříchy (vrazi, smilníci). Homosexuální praktiky se příčí Božímu řádu a „zdravému učení“ evangelia. |
Další Novozákonní odkazy na „smilstvo“ (porneia)
Pavel a další autoři často používají zastřešující termín porneia (πορνεία, „smilstvo“), který v řecko-římském kontextu zahrnoval všechny formy sexuální nečistoty mimo manželství muže a ženy, včetně homosexuálních praktik a chrámové prostituce.
| Odkaz | Klíčový Termín | Důraz a Kontext |
| Juda 1,7 | „Sodoma a Gomora… propadly smilstvu a odešly za jiným tělem.“ | Potvrzuje, že hlavním hříchem Sodomy bylo sexuální jednání (porneia), které je v rozporu s Boží vůlí (odešly za jiným tělem). |
| 2. Petr 2,6–10 | Sodoma a Gomora zničena jako „výstraha bezbožníkům“, kteří se „ženou za nečistou žádostivostí těla“. | Zdůrazňuje Boží soud nad těmi, kdo pohrdají Boží vládou a oddávají se nečisté žádostivosti. |
| Skutky 15,20.29 | Apoštolský dekret zakazuje „smilstvo“ (porneia). | Zákaz míří proti praktikám pohanských kultů, kde porneia zahrnovala i homosexuální rituály, čímž se stanovuje základní morální standard pro pohanokřesťany. |
| Koloským 3,5–6 | Vybízí k umrtvení „smilstva, nečistoty, vášně“. | Všechny formy nečistoty jsou neslučitelné s křesťanským životem. |
| Zjevení 21,8; 22,15 | Mezi těmi, kdo nemají přístup do Božího království, jsou „smilníci“ (pornoi). | Potvrzuje eschatologickou vážnost sexuálního hříchu. |
III. Závěr kapitoly: Biblické shodné stanovisko
Bible se na homosexualitu dívá v širším kontextu učení o stvoření, lásce a manželství.
- Plození a komplementarita: Texty od Genesis po Nový zákon ukazují, že Boží záměr pro sexualitu je komplementární jednota muže a ženy, která je otevřená plodnosti a vytváření rodiny.
- Odpor přirozenosti a hanebnost: Přímé texty (Leviticus, Římanům, Korintským) označují homosexuální jednání jako „ohavnost“ a „hanebnost“, které odporují přirozenosti (para physin) a Božímu řádu.
- Překážka věčného života: Pavel opakovaně zdůrazňuje, že homosexuální praktiky (malakoi, arsenokoitai) brání účasti na Božím království, pokud člověk setrvává v tomto hříchu.
Biblické texty tedy jednoznačně odsuzují homosexuální jednání jako jednání, které je v rozporu s Božím stvořitelským řádem. Křesťanské chápání sexuality se vždy vztahuje k povolání muže a ženy k jednotě a plodnosti.
POHLED CÍRKEVNÍCH OTCŮ A KŘESŤANSKÉ TRADICE
I. Úvod do Tradice: Kontinuita učení o přirozeném Zákonu
Po prozkoumání biblických textů je nezbytné obrátit pozornost k prvnímu tisíciletí křesťanství a období scholastiky, kde se formoval dogmatický a morální základ církevního pohledu. Už nejstarší křesťanští autoři reagovali na hříchy „proti přirozenosti“ (contra naturam) systematickým výkladem Písma a vymezením se vůči praktikám řecko-římského světa.
Kontinuita v Tradici a Optatam totius, čl. 16
Slova církevních otců a pozdějších teologů se stala nedílnou součástí Tradice Církve. Tato tradice neukazuje roztříštěnost, nýbrž jednotu hlasu v klíčovém bodě: homosexuální jednání je chápáno jako odklon od řádu, který Bůh vložil do stvoření, a proto je vnitřně nezřízené (contra naturam).
Je velmi důležité sledovat tuto linii, neboť naplňuje metodický požadavek, který nám představil II. vatikánský koncil již ve zmíněném článku Optatam totius 16.
Dekret sice mluví o výchově bohoslovců, ale zároveň stanovuje závaznou metodu pro teologickou reflexi: katolická nauka musí být čerpána z Božího zjevení a pod vedením Učitelského úřadu. Studium Otců a scholastiky (zvláště sv. Tomáše Akvinského) zajišťuje toto zakotvení:
- Věrné čerpání z Tradice: Studium systematického rozvoje nauky o Přirozeném zákoně (Lex Naturalis) ukazuje, jak se biblické závěry o stvořitelském řádu potvrdily i rozumem a jak je Písmo interpretováno. Toto „hluboké vnikání“ do nauky je nezbytné.
- Hlásání a hájení nauky: Jednota hlasu v Tradici (od Klementa Alexandrijského po scholastiku) dává učení Církve autoritu a kontinuitu. Tato stálost je klíčová, aby kněží dokázali nauku „vykládat a hájit“ jako stálou pravdu, a ne jako proměnlivý kulturní postoj.
Studium Tradice je tedy metodickým základem pro správné pochopení a předávání morální nauky Církve, jak požaduje Koncil.
II. Přehled učení církevních otců (2. – 7. století)
Raná církev se musela vymezit vůči běžným praktikám pohanského světa (zejména pederastii a chrámové prostituci). Autoři používají termíny jako „ohavnost“, „nepřirozená vášeň“ nebo „zvrácené vášně“.
| Postava a doba | Klíčové dílo / Kontext | Hlavní argument a pojetí závažnosti | Klasifikace / Klíčový termín |
| Klement Alexandrijský († kolem 215) | Paidagogos (II,10) | Kritizuje „zneužívání muže mužem“. Jde o obrácení toho, co Bůh stvořil k plození, k nečistotě. Překrucuje přirozený řád stvoření. | Hřích „proti přirozenosti“ (Zneužívá tělo stvořené k plození). |
| Tertulián († kolem 220) | Apologeticus (kap. 39) | Homosexualitu považuje za důkaz úpadku pohanské společnosti, která ztratila morální smysl. Navazuje na Řím 1 – projev odmítnutí Stvořitele. | Zločin (důkaz morálního úpadku pohanství). |
| Cyprián z Kartága († 258) | Dopis č. 55 Antonianovi | Odsuzuje „nepřirozené vášně“ (navazuje na Řím 1,26–27). Trvá na tom, že kdo se jim oddává, nemá podíl na Božím království. | Nepřirozené vášně (překročení Božích hranic). |
| Eusebios z Kaisareie († 339) | Praeparatio Evangelica | Shromažďuje svědectví pohanů, kteří sami homosexuální praktiky odsuzovali. Pro křesťany, kteří mají navíc Boží zákon, je to dvojnásob odporné. | Ohavnost (rozeznatelná i rozumem bez Zjevení). |
| Basil Veliký († 379) | Kanon 7 | Mluví o „hříchu proti přírodě“ (para physin hamartia). Stanovuje nejvyšší dobu pokání (15 let) – stejně jako u cizoložství a vraždy. | Nejtěžší provinění (Staví člověka proti řádu stvoření). |
| Ambrož Milánský († 397) | De Abraham, Hexaemeron | Spojuje zánik Sodomy s „hanebnými vášněmi, které odporují přirozenosti“. Vidí v tom výstrahu pro všechny věky. | Není horšího hříchu než tyto zvrácené vášně. |
| Jan Zlatoústý († 407) | Homilie IV k Římanům | Tvrdí, že „Není horšího hříchu než tento“ (muž opustí ženu pro muže). Akt je výsměchem Božímu řádu a trestem sám o sobě. | Nejhorší hřích (Důsledek odvrácení se od Boha). |
| Svatý Augustin († 430) | De civitate Dei (XIV, 23) | Zařazuje homosexuální jednání mezi hříchy proti přirozenosti (muži s muži, ženy s ženami). | Ohavnost, jež je těžší než smilstvo, protože jde proti samotné přirozenosti. |
| Řehoř Veliký († 604) | Moralia in Iob (XIV,23) | „Sodomský hřích volá k nebi o pomstu“, protože odporuje samotnému řádu stvoření. | Hřích do nebe volající (Základ pozdější morální tradice). |
III. Scholastika a morální teologie
Ve středověku se teologický postoj k homosexualitě stal systémovým. Klíčovým tématem je přirozený zákon a účel pohlavního aktu (plození a jednota), který je v homosexuálním jednání odmítnut. Termínem je obvykle vitium sodomiticum nebo peccatum contra naturam.
A. Systematizace v scholastice
| Postava a doba | Klíčové dílo / Koncept | Argumentace (Contra Naturam) | Závažnost a klasifikace |
| Petr Lombardský († 1160) | Sententiae (II, dist. 42) | Shromažďuje učení otců a zařazuje sodomii mezi „hříchy do nebe volající“ (stejně jako vraždu a utiskování chudých). | Nejtěžší provinění (Volá k Bohu o pomstu). |
| Tomáš Akvinský († 1274) | Summa Theologiae (II-II, q.154) | Sodomie (vitium sodomiticum) je zařazena mezi 4 hlavní formy hříchů proti přirozenosti. Odporuje přirozenému cíli plození (q.154, a.11). | Ohavnější a těžší než cizoložství/smilstvo, protože jde proti samotné přirozenosti, která je společná i zvířatům (a.12). |
| Albert Veliký († 1280) | Komentáře k Sentencím | Homosexuální akt je peccatum contra naturam – převrácení řádu stvoření, protože se obrací k tomu, co je vnitřně neplodné a bez užitku. | Závažnější než jiné formy smilstva, narušení přirozeného řádu. |
| Duns Scotus († 1308) | Spisy o morálce | Homosexuální akt je těžký hřích ze své vlastní podstaty (ex genere suo), protože se odvrací od prvního a přirozeného účelu pohlavnosti – plození. | Vždy těžce hříšný – není polehčující okolnost. (Odporuje smyslu vtisknutému Stvořitelem). |
B. Důraz na ohrožení církve a společnosti
| Postava a doba | Klíčové dílo / Kontext | Důraz na dopad | Použití/Kontext |
| Petr Damiáni († 1072) | Liber Gomorrhianus | Popisuje homosexuální akty jako „mor“, který ničí duše a rozkládá církev (zejména v kontextu kléru). Požadoval tvrdé tresty. | Velký vliv na středověkou církevní kázeň. |
| sv. Bernardin Sienský († 1444) | Sermones (Kázání) | Označuje sodomii za hřích horší než vraždu. Vražda ničí tělo, sodomie ničí řád, který Bůh vložil do přirozenosti. | Ukazuje na vzpouře proti Božímu plánu se stvořením. |
| sv. Alfons z Liguori († 1787) | Theologia Moralis | Zdůrazňuje, že tyto skutky jsou vždy těžce hříšné bez ohledu na okolnosti, protože odporují cíli plození a jednoty muže a ženy. | Moderní systematizace tradičního učení pro praktickou morální teologii. |
IV. Moderní důraz: Věrnost učení a pastorační citlivost (20. století)
Ve 20. století se zachovala věrnost tradičnímu morálnímu rámci, ale objevuje se nový pastorační důraz na rozlišení mezi sklonem a činem a na úctu k osobě.
| Postava a doba | Klíčový důraz / Koncept | Argumentace | Pastorační aplikace / Rozlišení |
| R. Garrigou-Lagrange († 1964) | Tomistická morální teologie | Homosexualita je peccatum contra naturam, protože odmítá základní řád stvoření (plodnost a jednotu muže a ženy). | Přímá návaznost na Tomáše Akvinského. |
| Karl Rahner († 1984) | Teologická etika | Homosexuální jednání je objektivně hříšné. Sklon za hřích nepovažoval, neboť za něj člověk nemůže. | Rozlišení: Sklon není hřích (je to zkouška), jednání je hřích. Vyzývá k respektu a pomoci. |
| H. U. von Balthasar († 1988) | Theo-Drama | Chápe homosexualitu jako „odmítnutí dramatu daru“. Chybí komplementarita muže a ženy, která symbolizuje lásku Krista a církve. | Symbolicko-Teologický výklad: Popírá symboliku stvoření. |
K tomuto tématu silně doporučujeme přečíst náš článek o rozlišování hříchu a hříšníka. Protože církev ve svém učení nikdy neodsuzovala homosexuály ale hřích homosexuality. Stejně jak pomáhá věřícím se zbavovat svých hříchu a bojovat proti nim, nabízí pomocnou ruku i v této oblasti. Toto téma je podrobně rozpracováno v tomto článku: Rozlišování hříchu a hříšníka
V. Shrnutí a konvergence v křesťanské Tradici
Při pohledu na dějiny křesťanského myšlení je patrná jednota hlasu otců i pozdějších učitelů. Jazyk se sice měnil (z „nepřirozených vášní“ na „sodomský hřích“ a poté na peccatum contra naturam), ale smysl zůstal týž: homosexuální jednání je vnitřně neslučitelné s Božím plánem sexuality.
Klíčové principy křesťanské Tradice
| Princip | Klíčové pojmy a odkazy | Význam |
| Hřích proti přirozenosti | Contra naturam, Řím 1,26–27, Augustin, Akvinský | Jednání se obrací proti řádu stvoření a primárnímu účelu sexuality (plození a jednota muže a ženy). |
| Závažnost | Hřích do nebe volající, horší než vražda (Bernardin), 15 let pokání (Basil) | Je řazen k nejtěžším hříchům, protože neporušuje jen lidský zákon/věrnost, ale samotnou podstatu lidské sexuality. |
| Pastorační výzva | Pokání a obrácení (Basil), Úcta a jemnocit (Rahner) | Tradice zdůrazňuje, že ačkoliv je čin odsouzen, hříšník je povolán k uzdravení, pokání a návratu k plnému životu v Bohu. |
Při pohledu na dějiny křesťanského myšlení je patrná jednota hlasu otců i pozdějších učitelů: všichni, od nejstarších spisovatelů až po teology 20. století, chápali homosexuální jednání jako odklon od řádu, který Bůh vložil do stvoření. Jazyk se měnil – někdy mluvili o „nepřirozených vášních“, jindy o „sodomském hříchu“ či „peccatum contra naturam“ –, ale smysl zůstal tentýž.
Zároveň se v textech stále znovu objevuje dvojí důraz: na jedné straně jasné odsouzení činu, na druhé straně výzva k pokání a obrácení, které otevírá cestu k Božímu milosrdenství. Tradice tak nepředkládá jen morální soud, ale také ukazuje cestu k uzdravení člověka a návratu k plnému životu v Bohu.
Katolická církev dnes
Postoj katolické církve k homosexualitě vychází z celé předchozí tradice, ale je systematicky shrnut v novější době, zejména v Katechismu katolické církve (1992) a dalších dokumentech učitelského úřadu. Tyto texty ukazují, že církev zároveň věrně uchovává biblické a teologické učení o řádu sexuality a přitom klade velký důraz na pastorační citlivost a úctu k lidské důstojnosti. Klíčovým prvkem je rozlišení mezi homosexuálním sklonem a homosexuálním jednáním: zatímco sklon sám o sobě není považován za hřích, konkrétní akty jsou hodnoceny jako morálně nepřípustné, protože odporují přirozenému řádu sexuality a cíli pohlavního spojení. Současná církev tak spojuje věrnost pravdě evangelia s výzvou k lásce, doprovázení a pastorační péči o ty, kdo se s homosexualitou setkávají.
I. Katechismus katolické církve
Oficiálním vyjádřením postoje církve k homosexualitě je Katechismus katolické církve (1992), který shrnuje celou předchozí tradici a systematicky rozlišuje mezi homosexuálními sklony a jednáním. Klíčové jsou články § 2357–2359:
- § 2357: „Homosexuální jednání je vnitřně nezřízené. Je v rozporu s přirozeným zákonem, uzavírá sexuální akt daru života a nepochází z opravdového citového a sexuálního doplnění. V žádném případě nemůže být schvalováno.“
- § 2358: „Značný počet mužů a žen má hluboce zakořeněné homosexuální sklony. Tento sklon, objektivně nezřízený, pro většinu z nich představuje zkoušku. Musí se k nim přistupovat s úctou, soucitem a jemnocitem. Je třeba vyvarovat se jakéhokoli náznaku nespravedlivé diskriminace.“
- § 2359: „Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Ctnost sebeovládání, která je učí vnitřní svobodě, a někdy i podpora nezištného přátelství, modlitba a svátostná milost jim mohou a mají pomáhat dosáhnout postupně a rozhodně křesťanské dokonalosti.“
Tyto tři odstavce ukazují, že církev odmítá redukovat člověka na jeho sexuální orientaci. Zatímco samotný sklon je popsán jako „objektivně nezřízený“, není vinen ten, kdo jej nese, a už vůbec se tím nesnižuje jeho důstojnost. Rozhodující je až jednání, tedy vědomé a svobodné rozhodnutí podlehnout těmto žádostem. Církev proto drží dvě linie zároveň: na jedné straně pevně trvá na tom, že homosexuální akt odporuje Božímu řádu a nemůže být nikdy schválen, na druhé straně však zve každého člověka k životu v čistotě, povzbuzuje jej na cestě a připomíná, že Bůh svou milostí nikdy neopouští ty, kdo se k němu obracejí.
II. Rozlišení: sklon vs. jednání
Církev dnes velmi jasně učí, že je třeba rozlišovat mezi homosexuální orientací (sklonem) a konkrétním chováním (jednáním). Toto rozlišení je zásadní, protože se týká odpovědnosti člověka před Bohem a správného chápání hříchu.
Homosexuální sklon
Katechismus (§ 2358) označuje homosexuální sklon jako „objektivně nezřízený“ (inclinatio obiective inordinata), protože není zaměřen na přirozený cíl sexuality – jednotu muže a ženy a otevřenost k plození. Samotný sklon ale není hřích, pokud je nechtěný a nepřijatý. Písmo ukazuje, že být pokoušen není samo o sobě hřích: „Každý je pokoušen, když je vlečen a váben vlastní žádostí. Potom žádost počne a porodí hřích.“ (Jak 1,14–15). Rozhodující je tedy přijetí a uskutečnění touhy, nikoli samotná přítomnost pokušení.
Homosexuální jednání
Když se sklon stane vědomým a svobodným činem, církev jej hodnotí jako hřích. Katechismus (§ 2357) učí: „Homosexuální jednání je vnitřně nezřízené… v žádném případě nemůže být schvalováno.“ Je to proto, že každý sexuální akt má v Božím plánu dva nerozlučné cíle: jednotu muže a ženy a otevřenost k daru života (srov. Gn 1,27–28; Mt 19,4–6). Homosexuální styk obě tyto dimenze popírá, a proto je považován za těžký hřích. Jak již bylo výše popsáno – apoštol Pavel píše: „Nenechte se klamat: ani smilníci, ani modláři, … ani souložníci mužů nebudou dědici Božího království.“ (1 Kor 6,9–10).
Proč je toto rozlišení důležité
Církev tím chrání lidskou důstojnost: člověk není redukován na svou orientaci. Homosexuální sklon není hřích, je to zkouška, která může člověka vést k hlubší důvěře v Boha. Hřích nastává teprve tehdy, když se člověk svobodně rozhodne podle tohoto sklonu jednat. Proto platí zásada: „Nenávidět hřích, ale milovat hříšníka.“ Milovat totiž znamená chtít druhému dobro, a to nejen dočasné, ale především věčné. Skutečná láska tedy nemůže mlčet tváří v tvář hříchu, který člověka od Boha odděluje. Jak píše Juda: „Zachraňujte ty, kdo jsou vytrháváni z ohně; k jiným buďte milosrdní s bázní, mějte v nenávisti i košili, poskvrněnou tělem.“ (Jd 1,23).
III. Pastorační péče a úcta
Katolická církev dnes klade velký důraz na způsob, jakým má být přistupováno k lidem s homosexuální orientací. Základním principem je respekt k jejich nedotknutelné důstojnosti jako Božích dětí, ale zároveň jasné rozlišování mezi osobou a činem.
Úcta a soucit
Katechismus (§ 2358) výslovně říká: „Musí se k nim přistupovat s úctou, soucitem a jemnocitem. Je třeba vyvarovat se jakéhokoli náznaku nespravedlivé diskriminace.“ To znamená, že křesťané se nesmějí dopouštět pohrdání, ponižování nebo vylučování homosexuálně orientovaných osob ze společenství. Pravá křesťanská láska vidí v každém člověku obraz Boha, a proto se od nás očekává přijetí, blízkost a trpělivost. Jak připomíná list Římanům: „Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšní.“ (Řím 5,8).
Doprovázení a duchovní pomoc
Magisterium jasně zdůrazňuje, že homosexuálně orientovaní věřící mají mít možnost duchovního doprovázení, svátostného života a podpory společenství. Kongregace pro nauku víry ve svém dokumentu Homosexualitatis problema (1986) píše: „Je třeba jasně rozlišovat mezi homosexuálními sklony a homosexuálními činy. Zatímco sklony samy o sobě nejsou hříchem, činy v žádném případě nelze schvalovat. Je však třeba homosexuálním osobám poskytovat účinnou pastorační pomoc, aby žily v čistotě a rostly v dokonalosti křesťanského života.“
Prakticky to znamená, že mnohé diecéze dnes vytvářejí zvláštní pastorační prostory, kde se lidé s touto orientací mohou setkávat s duchovním doprovázejícím, který prošel speciálním výcvikem v oblasti morální teologie a psychologie. Jde o to, aby těmto lidem byla nabídnuta pomoct nést jejich kříž, nacházet cesty k opravdovým vztahům a získat sílu ke zdrženlivosti. Pastorační doprovázení nemá nikoho podporovat v hříchu, ale pomáhat k osvobození od něj.
Církev zároveň zdůrazňuje, že homosexuálně orientovaní lidé nejsou „druhořadí křesťané“. Naopak – stejně jako každý člověk jsou povoláni ke svatosti a čistotě podle svého životního stavu. Katechismus (§ 2359) říká: „Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Ctnost sebeovládání, která je učí vnitřní svobodě, a někdy i podpora nezištného přátelství, modlitba a svátostná milost jim mohou a mají pomáhat dosáhnout postupně a rozhodně křesťanské dokonalosti.“ To znamená, že církev jim nabízí konkrétní duchovní prostředky – svátosti, modlitbu, duchovní vedení a společenství, které je přijímá a posiluje v dobrém.
Současné dokumenty a praxe
Už starší instrukce Persona humana (1975) učila: „Homosexuální jednání nelze nikdy schválit. Nevyplývá z opravdové komplementarity citové a sexuální, jak ji Bůh chtěl, a je v rozporu s přirozeným zákonem.“ Tento důraz na pravdivost a věrnost Božímu plánu zůstal stálý.
V apoštolské exhortaci Amoris laetitia (2016) papež František píše: „Každá osoba, bez ohledu na svou sexuální orientaci, musí být respektována ve své důstojnosti a přijímána s úctou, aby se předešlo ‚jakékoli formě nespravedlivé diskriminace‘.“ Zároveň však František potvrzuje: „Neexistuje žádný základ pro analogii nebo vzdálenou podobnost mezi homosexuálními svazky a Božím plánem s manželstvím a rodinou.“ (AL 251).
Na lokální úrovni se pastorační péče uskutečňuje různě: některé diecéze mají speciální skupiny či setkání, kde mohou lidé s homosexuální orientací sdílet svou zkušenost víry, najít podporu a duchovní vedení. Vatikán i biskupské konference zdůrazňují, že doprovázení má být vždy pravdivé: podpora, která by schvalovala hříšné jednání, není láskou, ale klamem, protože nevede ke skutečnému štěstí a svobodě Božích dětí.
Pravá pastorační láska nemůže nikdy schvalovat nebo podporovat hříšné jednání. Každé programy nebo přístupy, které by se snažily homosexuální aktivity ospravedlnit, jsou v přímém rozporu s učením církve. Církev proto vybízí nejen k trpělivosti, ale i k odvaze mluvit pravdu: milovat člověka znamená ukazovat mu cestu ke Kristu, ne potvrzovat ho v hříchu. Jak říká papež Benedikt XVI.: „Nenávidět hřích a milovat hříšníka – to je jádro křesťanského postoje.“
IV. Pastorační a duchovní rovina
Otázka homosexuality není jen věcí nauky a morálních principů, ale také konkrétní pastorační péče. Církev si uvědomuje, že lidé s homosexuální orientací často prožívají osamělost, nepochopení a vnitřní zápas. Proto zdůrazňuje, že k nim je třeba přistupovat s láskou, úctou a jemnocitem, ale zároveň jim pravdivě ukazovat cestu evangelia. Pastorační doprovázení je zde prostředkem, jak těmto lidem pomoci nést svůj kříž, růst ve víře a objevit, že i oni jsou povoláni ke svatosti a plnosti života v Kristu.
Nesení kříže
Následování Krista nikdy není snadné a vždy s sebou nese prvek kříže. To platí pro každého člověka – heterosexuální i homosexuálně orientované. Sexualita je mocný dar, ale zároveň oblast, kde člověk snadno padá. Proto Ježíš říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Mt 16,24).
Pro člověka s homosexuální orientací může mít tento kříž podobu celoživotního zápasu se sklony, které nejsou v souladu s Božím řádem. Pro někoho jiného je křížem věrnost v manželství, odříkání v době pokušení, pro jiného samota či nepochopení okolí. Kříž není trest, ale cesta k posvěcení: učí pokoře, spoléhání se na Boží milost a připodobňuje člověka Kristu. Apoštol Pavel to vyjadřuje slovy: „Byl mi dán do těla osten… aby mě nepovyšovala velikost zjevení. Ale Pán mi řekl: ‚Stačí ti má milost, protože moc se dokonává ve slabosti.‘“ (2 Kor 12,7–9). I homosexualita může být takovým „ostnem“ – těžkou zkouškou, která však otevírá člověka pro hlubší přátelství s Bohem.
Nenávidět hřích, milovat hříšníka
Církev vždy učila, že mezi hříchem a hříšníkem je zásadní rozdíl. Hřích musíme odmítat, protože ničí člověka a brání mu v životě s Bohem. Ale člověka samotného máme milovat a stát při něm. Jak připomíná sv. Augustin: „Miluj hříšníka, ale nenáviď hřích.“ Pravá láska neznamená mlčet nebo přehlížet hřích – naopak, mlčení by bylo zradou, protože by druhého nechalo na cestě, která vede do záhuby. Láska se projevuje v pravdě – ukazovat cestu, i když to bolí, ale dělat to s trpělivostí a soucitem.
Alternativy k nezřízené sexualitě
Člověk byl stvořen pro vztahy a pro lásku. Pokud církev říká „ne“ nezřízené sexualitě, musí zároveň ukázat „ano“ jiným formám vztahů. Proto povzbuzuje k rozvoji hlubokých přátelství, službě druhým a aktivnímu zapojení do života společenství. Tato přátelství, pokud nejsou redukována na sexualitu, jsou velkým darem a oporou na cestě k čistotě. Jak říká Katechismus (§ 2359), právě „nezištné přátelství, modlitba a svátostná milost“ mohou homosexuálně orientovaným lidem pomoci žít naplněný život.
Pravda a láska ruku v ruce
Křesťanská pastorační péče nesmí nikdy oddělovat pravdu a lásku. Jestliže by církev jen „přijímala“ bez toho, aby jasně připomínala, co je hřích, nebyla by to pravá láska, ale falešná shovívavost. Jak říká Ježíš: „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8,32). Proto církev zdůrazňuje, že skutečná svoboda neznamená dělat vše, co člověka napadne, ale žít v souladu s pravdou o stvoření. Láska se tedy projevuje v trpělivém doprovázení a současně v odvaze ukazovat cestu k obrácení.
Úkol společenství
Farnosti a křesťanská společenství jsou povolána být místem, kde se nikdo necítí odmítnutý, ale kde se jasně hlásá pravda evangelia. To znamená: nebát se být blízko lidem s homosexuální orientací, naslouchat jim, podporovat je, povzbuzovat, ale přitom nikdy nesnižovat požadavek evangelia. Jen tak se vytváří prostředí, kde člověk zakouší, že je milován Bohem i církví, a zároveň je povzbuzován k čistotě a svatosti. Jak říká list Židům: „Mějme pozor jeden na druhého, abychom se povzbudili k lásce a k dobrým skutkům.“ (Žid 10,24).
V. Rizika homosexuálních svazků
Homosexuální svazky nelze v katolické nauce chápat jako skutečné manželství. Bible jasně učí, že manželství je od počátku svazkem muže a ženy, otevřené předávání života: „Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Bůh jim požehnal a řekl jim: ploďte a množte se…“ (Gn 1,27–28; srov. Mt 19,4–6). Tato jednota je více než lidská dohoda – je součástí Božího stvořitelského řádu.
Kongregace pro nauku víry v dokumentu Considerations regarding proposals to give legal recognition to unions between homosexual persons (2003) učí:
„Manželství je svátostný svazek muže a ženy… Z právního hlediska je homosexuální svazek zcela nepřijatelný. Legalizace takových svazků by znamenala nejen schválení odchylky od morální normy, ale také skrytý model, který degraduje základní hodnoty manželství.“ (§ 11–12)
Takové svazky proto nejen odporují přirozenosti, ale i poskytují špatný příklad a pohoršení, protože veřejně představují hřích jako něco normálního. To může vést i ostatní – zvláště mladé – k tomu, že začnou hřích vnímat jako přijatelný.
Riziko pro děti a výchovu
Nejzávažnější otázkou je adopce dětí. Často se argumentuje, že „lepší je vyrůstat v milujícím prostředí homosexuálů než v dětském domově“. Tento argument však posouvá pozornost k samotné kvalitě života, nikoli k jeho pravdivému základu. Kvalita života není nejvyšší kritérium – klíčové je žít v pravdě a směřovat ke Stvořiteli.
Církev zdůrazňuje, že děti mají přirozené právo na otce a matku. Dokument Considerations proto jasně uvádí:
„Existují závažné důvody se domnívat, že děti, které by byly svěřeny homosexuálním párům, by byly vystaveny překroucenému pohledu na manželství a rodinu a mohlo by to poškodit jejich harmonický vývoj.“ (§ 7)
Vztah dvou mužů nebo dvou žen se může navenek tvářit jako „láskyplný“, ale ve své podstatě odporuje Božímu řádu a proto nemůže být skutečně láskou. Jde spíše o její zdánlivou podobu, která je v jádru sobecká, protože popírá pravdu o daru muže a ženy. Děti tak dostávají nepravdivý obraz o lásce, životě i o Bohu.
Pravda a svědectví
Svatý Jan Pavel II. v encyklice Evangelium vitae připomíná, že rodina je „svatyní života“ a základní školou lásky (srov. EV 92). Pokud je rodina postavena na nepravdivém základu, nemůže tuto úlohu plnit. Proto křesťané musí mít odvahu nazývat hřích pravým jménem a zároveň s láskou stát blízko těm, kdo s ním zápasí.
Skutečná láska znamená, že odmítáme to, co člověku škodí a co mu hrozí věčným odloučením od Boha. Pokud bychom mlčeli nebo dokonce hřích schvalovali, zrazovali bychom člověka, kterého chceme milovat. Křesťané mají proto povinnost nejen sami žít v čistotě, ale také „napomínat hříšníky“ (srov. Mt 18,15; Gal 6,1) a ukazovat jim jiné alternativy mezilidských vztahů, založených na čistotě, přátelství a bratrské lásce.
Závěr
Když shrneme, co jsme prošli, vidíme jasnou linii: Písmo svaté od Gn 19 až po listy apoštola Pavla mluví o homosexualitě jako o jednání, které odporuje přirozenému řádu stvoření. Církevní otcové, scholastici i novodobí teologové na tento základ navázali a vždy učili, že sexualita je Boží dar, určený k jednotě muže a ženy a k předávání života. Katechismus katolické církve dnes toto učení potvrzuje – přitom však jasně rozlišuje mezi orientací a skutky, a vyzývá k úctě, doprovázení a lásce k lidem, kteří se s homosexualitou setkávají.
Bible i tradice proto odsuzují hříšné jednání, ale nikdy nepopírají důstojnost každého člověka. Naopak: každý je Božím obrazem, každý je Kristem vykoupený a každý je povolán ke svatosti. Bůh zároveň nechce nemožné. Jestliže volá k čistotě, a to všechny – svobodné, manžele i zasvěcené, heterosexuální i homosexuální – pak zároveň dává potřebné milosti, aby tuto cestu bylo možné žít. Argument „nejde to“ není v souladu s evangeliem: Bůh nás nikdy nenechává samotné.
Křesťanský život vždy zahrnuje rozměr kříže. Stejně jako každý musí nést své slabosti a neuspořádané touhy, tak i v oblasti sexuality platí, že je třeba je přinášet Kristu, krotit je a podřizovat Božímu řádu. To bolí – ať už jde o muže či ženu, heterosexuála či homosexuála, o kohokoli. Ale právě skrze toto umírání sobě samým se rodí pravá svoboda a radost. Zároveň je třeba připomenout, že křesťané mají nenávidět hřích, ale milovat hříšníka. To znamená být blízko lidem, kteří s homosexualitou zápasí, a pomáhat jim bojovat proti pokušení: ukazovat jim jiné formy mezilidských vztahů bez nezřízené sexuality, doprovázet je a podporovat v cestě čistoty. Nesmíme mlčet tam, kde je ohrožen věčný život – pravda někdy bolí, ale mlčení či přizpůsobení se světu by bylo zradou evangelia.
Křesťanská láska je tedy vždy spojená s pravdou: ukazovat ohavnost hříchu a současně velkou lásku k osobě. To vyžaduje učit se správně volit slova, být citliví a opravdoví – nesnažit se získat sympatie za cenu toho, že bychom nechali druhé v klamu. Pravdu je třeba chránit a hlásat, protože jen pravda vysvobozuje a vede k věčnému životu.
Jistě, zde je kompletní a přehledný seznam všech odkazů, které jsem pro vás připravil, rozdělený podle témat, jak jste požadoval.
Zdroje:
I. Klíčové dokumenty a texty Církve (uvedené v článku)
| Popis dokumentu | Hypertextový odkaz |
| Katechismus katolické církve, § 2357–2359 (kompletní text) | http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=2357 |
| Kongregace pro nauku víry: Homosexualitatis problema (List biskupům o pastorační péči o homosexuální osoby, 1986) | https://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cfaith/documents/rc_con_cfaith_doc_19861030_homosexual-persons_en.html (anglicky) |
| Druhý vatikánský koncil: Dekret Optatam totius, čl. 16 (o výchově bohoslovců a studiu Tradice) | https://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_decree_19651028_optatam-totius_cz.html#16 |
| Papež František: Apoštolská exhortace Amoris laetitia (Radost lásky), čl. 251 (postoj k homosexuálním svazkům) | https://www.vatican.va/content/francesco/en/apost_exhortations/documents/papa-francesco_esortazione-ap_20160319_amoris-laetitia.html#CHAPTER_SEVEN (anglicky) – lze sehnat volně PDF česky |
| Kongregace pro nauku víry: Deklarace Persona humana (o sexuální etice, 1975), čl. 8 | https://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cfaith/documents/rc_con_cfaith_doc_19751229_persona-humana_en.html (anglicky) |
| Svatý Tomáš Akvinský: Summa Theologiae, II-II, q. 154, a. 11-12 (o hříších proti přirozenosti) | https://www.newadvent.org/summa/3154.htm#article11 (anglicky) |
II. Odkazy na zajímavé články k tomuto tématu
A. Biblický výklad (Starý i Nový Zákon)
| Popis článku/studie | Hypertextový odkaz (Kotva) |
| Biblická analýza: Důkladné prozkoumání klíčových biblických pasáží (Desmond J. Birch, Homosexuality: The Bible’s Witness) | https://www.ewtn.com/catholicism/library/homosexuality-the-bibles-witness-4286 (anglicky) |
| Článek o Lev 18,22 a 20,13: Kontext „ohavnosti“ (tō‘ēḇāh) ve Starém zákoně (Robert Gagnon, biblický teolog) | http://robgagnon.net/articles/Leviticus-Toevah.pdf (anglicky, PDF) |
| Analýza Gn 19 a slovesa jādaʿ (poznat), potvrzující sexuální záměr sodomitů (Studie z The Catholic Biblical Quarterly) | https://www.catholicnewsagency.com/resource/55363/the-sin-of-sodom (anglicky) |
| Analýza termínů malakoi a arsenokoitai (1 Kor 6,9), vyvracející tvrzení o nejednoznačnosti; poukazuje na jejich pevné biblické kořeny a všeobecné odsouzení homosexuálního jednání. (Christian Research Institute) | https://www.equip.org/articles/is-arsenokoitai-really-that-mysterious/(anglicky) |
| Seznam zdrojů k homosexualitě a pastorační péči pro církve. Uvádí se zde, že CBWC oficiálně uznává manželství pouze mezi mužem a ženou (Tradiční pohled), ale doporučuje studium zdrojů zastávajících i Potvrzující (Affirming) pozice pro informovaný dialog. | https://cbwc.ca/wp-content/uploads/2018/06/CBWC-SSA-resource.pdf(anglicky, PDF) |
B. Tradice, Církevní Otcové a Morální teologie
| Popis článku/studie | Hypertextový odkaz (Kotva) |
| Sv. Jan Zlatoústý: Homilie IV. k Římanům 1,26–27 (Rozebírá hříchy proti přirozenosti; Homilie silně odsuzuje „šílenou chtivost po mužích“ jako největší ze všech neřestí, protože přináší válku proti samotné přirozenosti.) | https://www.newadvent.org/fathers/210204.htm (anglicky) |
| Rozbor: „Tradice, které se sbíhají ve stanovisku Akvinského k hříchům smilstva Contra Naturam„ (Studie analyzuje argumentaci Tomáše Akvinského pro zařazení hříchů proti přirozenosti [včetně homosexuálního styku a masturbace] do nejtěžší kategorie, přičemž porovnává jeho pohled s Aristotelem a staršími církevními tradicemi.) | https://pdfs.semanticscholar.org/1851/bfbce927a11fbff10fdba3f1cdce08577889.pdf (akademický článek ve formátu PDF, anglicky) |
| Katechismus Koncilu Tridentského (Římský katechismus) o šestém přikázání (Historické shrnutí učení) | http://www.catholicprimer.org/tridentine_catechism/Part3.htm#Sixth%20Commandment (anglicky, heslo o hříchu nečistoty) |
C. Pastorační péče a etika (Rozlišení sklonu a činu)
| Popis článku/studie | Hypertextový odkaz (Kotva) |
| Vysvětlení Katolického pohledu na rozlišení sklonu a jednání a pastorační přístup (Anglické shrnutí nauky) | https://www.catholic.com/tract/homosexuality (anglicky) |
| Kardinálové Müller a Burke kritizují německé biskupy za žehnání homosexuálních svazků. (Odsouzení homosexuálních praktik v tradici a v Bibli ) | https://www.catholic.com/tract/homosexuality |
| Apoštolská exhortace Familiaris Consortio (Jan Pavel II.), zdůrazňující stvořitelský řád sexuality (čl. 11 a 32) | https://www.vatican.va/content/john-paul-ii/en/apost_exhortations/documents/hf_jp-ii_exh_19811122_familiaris-consortio.html (anglicky) |
| Český ekumenický zdroj (ATI): Pochopení biblického pohledu na homosexuální jednání a pastorační péči (pohled Adventistů sedmého dne při Andrewsově univerzitě) | https://ati.casd.cz/wp-content/uploads/2023/09/homosexualita_Andrews_university.pdf (česky, PDF) |
III. Další Dokumenty Učitelského Úřadu
| Popis dokumentu | Hypertextový odkaz (Kotva) |
| Kongregace pro nauku víry: Úvahy ohledně návrhů na právní uznání svazků mezi homosexuály (2003) | https://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cfaith/documents/rc_con_cfaith_doc_20030731_homosexual-unions_en.html (anglicky) |
| Kongregace pro nauku víry: Dubium o žehnání svazkům osob stejného pohlaví (2021) | https://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cfaith/documents/rc_con_cfaith_doc_20210222_responsum-dubium_en.html (anglicky) |
| Dokument o celibátu (Svatý Jan Pavel II.) – Pastores Dabo Vobis, čl. 44 (nepřímé zamyšlení se nad tématem sexuální integrity člověka) | https://www.vatican.va/content/john-paul-ii/en/apost_exhortations/documents/hf_jp-ii_exh_19920325_pastores-dabo-vobis.html#CELIBACY (anglicky) |
IV. Pastorační zdroje zaměřené na čistotu
| Popis zdroje/skupiny | Hypertextový odkaz (Kotva) |
| Courage International (Katolická služba pro lidi s homosexuální orientací k životu v čistotě) | https://couragerc.org/ (anglicky) |
| EnCourage (Apoštolát pro rodinné příslušníky a přátele osob s homosexuální orientací) | https://couragerc.org/encourage/ (anglicky) |
Další související články na našich stránkách:
Zpověď – proč vyznávat hříchy knězi