I. Úvod do dekalogu: Základ boží smlouvy
Desatero přikázání (řecky dekalog, z deka – deset, logos – slovo/řeč) představuje ústřední a neměnný základ morálního učení v judaismu a křesťanství. Není pouhým souborem zákazů, nýbrž Zákonem Smlouvy, který Bůh daroval Izraeli skrze Mojžíše na hoře Sinaj. Katolická církev učí, že Dekalog odhaluje Boží vůli a ukazuje člověku cestu k pravé svobodě a plnému životu, který nalézáme v Ježíši Kristu.
Dvě verze desatera v Bibli
Biblické texty nám předkládají desatero ve dvou mírně odlišných verzích, které ovšem sdílejí stejný morální obsah:
- Exodus 20, 1–17 (Ex 20, 1–17): Tato verze obsahuje delší úvod a zdůvodnění prvního přikázání odkazem na vyvedení Izraele z egyptského otroctví, čímž dává Desateru kontext osvobození.
- Deuteronomium 5, 6–21 (Dt 5, 6–21): Tato verze opakuje Zákon s menšími stylistickými obměnami a zdůvodňuje zachovávání soboty odkazem na Boží odpočinek a vysvobození z Egypta.
Oba texty začínají slavnostním vyhlášením, které definuje Boha jako zachránce a osvoboditele:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ (Ex 20, 2; Dt 5, 6)
Desatero jako zákon přátelství
Teologové zdůrazňují, že dekalog přišel po záchraně, nikoli před ní. Nejde o podmínku spásy, ale o návod k udržení přátelství s Bohem a se sousedem. Dodržováním desatera odpovídá člověk na Boží lásku a dar svobody.
II. Struktura desatera: Láska k Bohu a láska k bližnímu
Desatero je přirozeně rozděleno do dvou „desek“ nebo částí, které Ježíš shrnul jako dvojí přikázání lásky:
„Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22, 37–40)
První deska (přikázání 1–3): Láska k Bohu
Tato přikázání definují a chrání náš vertikální vztah k Bohu:
| Pořadí | Katolická verze | Jádro vztahu |
| I. | V jednoho Boha věřiti budeš. | Priorita Boha, uctívání jen jeho. |
| II. | Nevezmeš jména Božího nadarmo. | Úcta ke jménu, k Bohu, k posvátným věcem. |
| III. | Pomni, abys den sváteční světil. | Odpočinek, bohoslužba, čas pro Boha a rodinu. |
Druhá Deska (přikázání 4–10): Láska k bližnímu
Tato přikázání chrání náš horizontální vztah k lidem, počínaje rodinou:
| Pořadí | Katolická verze | Jádro vztahu |
| IV. | Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. | Úcta k rodině a autoritám. |
| V. | Nezabiješ. | Ochrana života. |
| VI. | Nesesmilníš. | Ochrana lásky a sexuality v manželství i mimo něj. |
| VII. | Nepokradeš. | Ochrana majetku a spravedlnosti. |
| VIII. | Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. | Ochrana pravdy, pověsti a cti. |
| IX. | Nepožádáš manželky bližního svého. | Ochrana čistoty srdce (proti smilstvu a žádostivosti). |
| X. | Aniž požádáš statku jeho | Ochrana srdce (proti chamtivosti a závisti). |
III. Augustinův vliv: Zkrácená verze desatera
Je důležité si uvědomit, že verze Desatera, kterou používá římskokatolická a luteránská tradice (číslování), se liší od verze židovské a pravoslavné. Hlavní roli v tomto uspořádání sehrál svatý Augustin z Hippa (354–430), jeden z nejvýznamnějších církevních otců (patristů).
Augustin zjednodušil a uspořádal přikázání takto:
- Rozdělení prvního přikázání: Augustin sloučil zákazy uctívání jiných bohů a zákaz vytváření model (Ex 20, 3–6) do jednoho, prvního přikázání.
- Rozdělení desátého přikázání: Augustin rozdělil poslední, dlouhé přikázání (Ex 20, 17) na dvě části, aby zachoval celkový počet deset. Deváté přikázání vyhradil pro žádostivost ženy bližního (čistota srdce) a desáté pro žádostivost statku bližního (majetek/chamtivost). Tím zdůraznil jak sexuální, tak materiální žádostivost.
Augustinova verze, která klade důraz na vnitřní, duchovní boj s žádostivostí, se stala standardem v západní církvi a později v katechismech.
Církevní otcové o desateru
Církevní otcové považovali Desatero za předstupeň Evangelia a univerzální mravní zákon:
- Svatý Ireneus z Lyonu (c. 130–202) učil, že desatero nebylo zrušeno, ale rozšířeno a prohloubeno Kristem.
- Svatý Tomáš Akvinský (1225–1274), navazující na Augustina, desatero analyzoval jako přirozený mravní zákon vepsaný do lidského srdce.
IV. Desatero jako zákon svobody: Ochrana před zlem
Často se setkáváme s představou, že desatero představuje omezující systém zákazů. Katolická teologie a patristika však učí pravý opak: Desatero nás neomezuje, ale chrání a osvobozuje.
Omezení jako ochrana, nikoli trest
Desatero má povahu ochranného plotu kolem našeho života. Každý negativní příkaz (nezabiješ, nepokradeš atd…) nás ve skutečnosti vyzývá k pozitivnímu jednání (chránit život, být štědrý a spravedlivý).
Tento koncept lze přenést do mezilidských vztahů: Pokud má někdo někoho skutečně rád, chce pro něj to nejlepší a chce ho chránit před zlem. Jinými slovy… když má člověk rád svého bližního, tak ho nebude bít, nebude o něm mluvit špatně, nezneužije ho pro své fyzické potěšení, nebude ho okrádat, nesvede mu manželku atd.. Tedy – Bůh, který miluje člověka v nejvyšší míře, nám dal desatero, aby nás chránil před hříchem a jeho katastrofálními dopady.
„Desatero je proto dáváno s příslibem svobody – svobody od hříchu a otroctví sebelásky, které nám hrozí.“ (Katechismus katolické církve – Kánon IV. kapitola I.)
Dopady porušení desatera (hřích a jeho důsledky)
Bůh nás nechtěl nechat v nevědomosti. On zná důsledky hříchu lépe než my a ví, že porušení zákona lásky ničí nejen náš vztah k němu, ale i nás samotné a naše vztahy s bližními.
| Přikázání | Hřích (Zlo) | Dopad na člověka a společnost |
| Nezabiješ (V.) | Vražda, nenávist, potrat, eutanazie. | Ztráta života, rozpad společnosti, narušení svědomí. |
| Nesesmilníš (VI.) | Cizoložství, promiskuita, pornografie, mimomanželská sexualita. | Ničení manželské lásky, rozpad rodiny, zraňování dětí, zneuctění vlastního těla. |
| Nepokradeš (VII.) | Krádež, podvod, korupce. | Nespravedlnost, chudoba, ztráta důvěry, narušení sociálního míru. |
| Nepožádáš (IX./X.) | Chamtivost, závist, lakota. | Vnitřní neklid, frustrace, odklon od Boha, duchovní prázdnota. |
Hříchy jsou proto sebedestruktivní, ne primárně urážkou Boha, ale ublížením sobě samému. Desatero nás vede k mravní zralosti, kde rozum a svobodná vůle volí dobro, které nás vede k Bohu.
V. Naplnění desatera v Kristu
Křesťanství učí, že Ježíš Kristus nepřišel zákon zrušit, ale naplnit (Mt 5, 17). On sám dodržoval desatero dokonale a povýšil je na novou úroveň, tzv. Zákon evangelia (nebo Nový Zákon).
Zákon evangelia (blahoslavenství)
Ježíš desatero spiritualizoval a radikalizoval. Zatímco desatero zakazuje zabít, Ježíš jde hlouběji a zakazuje hněv a nenávist v srdci (Mt 5, 21–22). Zatímco desatero zakazuje cizoložství, Ježíš zakazuje žádostivý pohled (Mt 5, 27–28).
Zákon Evangelia dává desateru nové srdce skrze dar Ducha Svatého. Blahoslavenství (Mt 5, 3–12) a shrnutí desatera v lásce nám ukazují, že:
„Úplné zachovávání přikázání je možné jen tehdy, když se necháme vést Duchem Svatým a milujeme Boha celým srdcem.“ (Katechismus katolické církve)
Svatý Augustin o lásce
Svatý Augustin to shrnul ve slavném výroku, který vystihuje celou křesťanskou etiku:
„Miluj, a dělej, co chceš.“ (Dilige et quod vis fac.)
Augustin tím myslel, že pokud člověk skutečně miluje Boha a bližního (srdcem a vůlí), nemůže jednat proti desateru, protože zákon je sám o sobě shrnutím Lásky.
VI. Zdroje a Bibliografie
Následující zdroje poskytují hlubší vhled do katolického učení o Desateru a jeho patristických kořenech.
Bible – Kniha Exodus (Ex 20, 1–17)
- Původní a nejdůležitější biblický zdroj, který podává slavnostní vyhlášení Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaj. Slouží jako fundament pro první část Dekalogu, zdůrazňující vysvobození z egyptského otroctví.
- Odkaz na Ex 20, 1–17
Bible – Kniha Deuteronomium (Dt 5, 6–21)
- Druhá biblická verze Desatera. Opakuje Zákon s menšími odchylkami (např. odůvodnění Sabatu) a ukazuje kontinuitu Božího zákona.
- Odkaz na Dt 5, 6–21
Katechismus katolické církve (KKC)
- Oficiální a ucelený výklad Desatera v rámci magisteria církve. Klíčová je Třetí část, Oddíl druhý (Desatero přikázání), která podrobně rozebírá každé přikázání a jeho morální implikace, včetně vlivu sv. Augustina na číslování.
- Odkaz na KKC – Třetí část
Svatý Augustin z Hippa: De sermone Domini in monte (O Kázání Páně na hoře)
- Stěžejní patristické dílo, ve kterém Augustin analyzuje Blahoslavenství a Horská kázání, ukazující, jak Ježíš Kristus prohlubuje a spiritualizuje Desatero, posouvaje ho od vnějších činů k záměrům srdce.
- Odkaz na Augustin – O Kázání Páně
Svatý Tomáš Akvinský: Summa Theologiae (Souhrn teologie)
- Klíčové teologické dílo, které Desatero začleňuje do širšího kontextu morálního zákona (I-II, otázka 100 a dále). Akvinský Desatero definuje jako projevení přirozeného mravního zákona v psané formě.
- Odkaz na Akvinský – Summa Theologiae
Svatý Ireneus z Lyonu: Adversus Haereses (Proti herezím)
- Raně křesťanský spis, který brání jednotu Starého a Nového zákona. Ireneus v něm ukazuje Desatero jako předběžnou výchovu, kterou Kristus završil, a argumentuje proti názorům, že by křesťané měli Zákon odmítat.
- Odkaz na Ireneus – Adversus Haereses
Papež Jan Pavel II.: Encyklika Veritatis Splendor (Nádhera Pravdy)
- Encyklika z roku 1993, která se komplexně zabývá základními morálními otázkami a potvrzuje neměnnou platnost Desatera. Zdůrazňuje, že Desatero je cestou ke svobodě, ne jejím popřením.
- Odkaz na Jan Pavel II. – Veritatis Splendor
Papež Benedikt XVI.: Ježíš Nazaretský
- V prvním díle (kapitola „Horská kázání“) rozebírá vztah Ježíšova učení k Tórě (Zákonu) a Desateru, objasňuje, jak Kristus přikázání radikalizuje v pozitivním smyslu.
- Odkaz na Benedikt XVI. – Ježíš Nazaretský
Svatý Cyprián z Kartága: De Dominica Oratione (O modlitbě Páně)
- Cyprián, církevní Otec, zkoumá morální základy, které Modlitba Páně vyžaduje, a implikuje Desatero jako základ správného života a modlitby.
- Odkaz na Cyprián – Modlitba Páně
