Isidor ze Sevilly se narodil přibližně v roce 560 v oblasti dnešního Španělska, snad v Novém Kartágu. Pocházel z významné rodiny, která dala církvi hned několik světců – starší bratry Leandra a Fulgencia a sestru Florentinu. Po smrti rodičů se jeho vychovatelem stal právě bratr Leandr, pozdější sevillský arcibiskup. Zpočátku Isidor neměl rád učení a často mu unikal, až do chvíle, která mu změnila život.
Jednou při svém útěku ze školy zastavil u studny. Všiml si, že kapky vody, padající na tvrdý kámen, dokázaly postupně vyhloubit hluboké jamky. Žena, která přišla ke studni, mu tehdy vysvětlila, že je to důsledek dlouhodobé vytrvalosti kapek vody. Isidor si uvědomil, že stejnou vytrvalostí může dosáhnout vědění a moudrosti. Tento moment změnil jeho přístup k učení navždy. S velkým nasazením se začal věnovat studiu jazyků, zvládl latinu, řečtinu a hebrejštinu, a postupně se stal uznávaným učencem.
Učitelem církve a sevillským arcibiskupem
Po smrti svého bratra Leandra v roce 596 si lid zvolil Isidora za arcibiskupa v Seville. Přestože se této volbě bránil, nakonec se své nové role ujal s hlubokou oddaností. Svoji biskupskou službu vykonával s mimořádnou pokorou a sebezapřením. Ve spisech popisoval ideálního biskupa jako toho, kdo má být především vzorem mravnosti, pokory a pravdy. Biskup se má starat o svěřené duše jako lékař a dobrý pastýř.
Isidor věnoval velkou pozornost správné formaci kněží a důsledně vystupoval proti bludným naukám, zejména proti ariánství, které se tehdy v zemi velmi šířilo. V těžké době pronásledování církve vizigótským králem Leovigildem podporoval utlačované duchovní, a dokonce ovlivnil krále natolik, že uvězněné propustil a umožnil návrat exilových biskupů, včetně svého bratra Leandra.
Literární a teologické dílo
Isidor byl nejen horlivým pastýřem, ale také velmi aktivním spisovatelem. Jeho dílo zahrnuje řadu oblastí od teologie, liturgie, historie až po přírodní vědy a filozofii. Mezi známá díla patří například spis De officiis ecclesiasticis, který podává podrobný popis církevních služeb a obřadů. Dále napsal Chronica maiora, která shrnuje významné historické události z pohledu církve, a také De viris illustribus, kde představuje významné osobnosti křesťanských dějin.
Etymologiae – rozsáhlá encyklopedie
Za klíčové dílo Isidora lze považovat jeho dvacetisvazkovou encyklopedii nazvanou Etymologiae či Origines. Tato encyklopedie shrnuje tehdejší vědomosti z různých vědních oborů, od teologie přes astronomii, právo, medicínu až po filozofii a matematiku. Dílo připomíná svým uspořádáním a obsahem dnešní internetové databáze, což vedlo k tomu, že Isidor byl později vyhlášen patronem internetu a uživatelů počítačů. Patronát potvrdil papež Jan Pavel II. při své návštěvě Španělska a dnes je rozšířen i v dalších zemích, zejména v Polsku.
Duchovní život a osobní ctnosti
Isidor neodděloval svou učenost od hlubokého duchovního života. Denně rozjímal nad Kristovým utrpením a snažil se podle něj uspořádat svůj život. Jeho pokora, trpělivost a láska k bližním se projevovala nejen v pastorační péči, ale také v osobní dobročinnosti. Rozdával svůj majetek potřebným, pomáhal nemocným a trpícím a zůstával přitom neúnavně aktivní v literární a pastorační práci.
Zajímavé okolnosti konce života
Poslední dny života Isidora přinesly zvláštní okamžiky hlubokého pokání. Na velikonoční neděli, 31. března 636, se nechal v doprovodu podřízených biskupů odnést do kostela svatého Vincence. Tam veřejně vykonal pokání podle vizigótského obřadu – přijal kající roucho, posypal si hlavu popelem a vyznal své hříchy před všemi přítomnými. Pokorně prosil všechny o odpuštění a o modlitbu. Po přijetí eucharistie se se všemi přítomnými rozloučil polibkem pokoje. Zemřel o čtyři dny později, 4. dubna 636, s pověstí svatosti.
Úcta a svatořečení
Úcta k Isidorovi začala růst ihned po jeho smrti. Za svatého ho papež Klement VIII. prohlásil zřejmě roku 1598 a papež Inocenc XIII. ho roku 1722 jmenoval učitelem církve. Jeho tělo bylo pohřbeno v bazilice svatého Isidora ve španělském městě Leónu, která se stala významným poutním místem.
Isidorův odkaz pro dnešek
Isidor Sevillský nadále oslovuje lidi nejen svými znalostmi, ale i hlubokou duchovní moudrostí a lidskostí. Stal se vzorem toho, jak může spojení intelektuálního úsilí a duchovní hloubky vést k moudrému a ctnostnému životu. Jeho patronství nad internetem připomíná, že technologie mají sloužit lidem k šíření pravdivých informací a vzdělávání. Jeho odkaz nás vyzývá k tomu, abychom využívali moderní prostředky k růstu v poznání a k šíření dobra ve světě.
„Program biskupského povolání má začínat u sebe samého, a to sebezapíráním, ponížeností a vzorným životem.“
(Svatý Isidor ze Sevilly)
„Požehnaný člověk, který nalezl moudrost a získal rozumnost.“ (Př 3,13)
Modleme se:
Bože, Tys povolal svatého Isidora, aby svým učením vzdělával Tvou církev; vyslyš naše prosby a na jeho přímluvu jí pomáhej, ať stále roste v poznání Tvé pravdy. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen (závěrečná modlitba breviáře)