Volba nového papeže je jedním z nejvíce fascinujících a složitých procesů v katolické církvi. Tento obřad, který se odehrává ve Vatikánu, je zásadní nejen pro církevní strukturu, ale i pro celý katolický svět. Jak se tedy vybírá nový papež? Tento proces je označován jako konkláve, což je latinský termín znamenající „v uzavřeném prostoru“ (z latinského cum clave), protože kardinálové volí nového papeže v uzavřeném prostoru bez vnějších vlivů.
1. Příprava na konkláve
Volba nového papeže nastává, když papež buď abdikuje, jak tomu bylo v případě papeže Benedikta XVI. v roce 2013, nebo zemře, jak tomu bylo v případě papeže Jana Pavla II. v roce 2005. Jakmile dojde k vakanci papežského úřadu, je svoláno konkláve, které se obvykle koná v Sixtinské kapli ve Vatikánu.
Než kardinálové přistoupí k samotnému hlasování, musí se připravit a provést několik důležitých kroků. Po smrti papeže je dočasným vedením církve tzv. kolegium kardinálů, přičemž nejvyššími úkoly tohoto kolegia jsou organizace volby a správa církevních záležitostí, dokud nový papež nebude zvolen.
2. Účastníci volby: Kdo volí papeže?
Volbu papeže provádí kardinálové, kteří mají nárok účastnit se konkláve. Podle církevního práva mohou konkláve účastnit pouze kardinálové, kteří jsou mladší než 80 let v době začátku volby. Tito kardinálové jsou zvoleni z řad vysokých duchovních, kteří jsou známí svou oddaností církvi a odbornými schopnostmi. Celkový počet kardinálů, kteří se mohou účastnit volby, je proměnlivý, ale obvykle je jich kolem 120.
3. Samotný průběh volby
Konkláve začíná v okamžiku, kdy kardinálové vstupují do Sixtinské kaple, kde je jejich činnost přísně utajena. Tento tajný rituál začíná mší, při které kardinálové prosí o Boží pomoc při volbě nového papeže. Po mši následuje samotné hlasování, které probíhá v několika kolech.
Každý kardinál odevzdá svůj hlas do urny. Hlasování je tajné, a každý kardinál hlasuje podle svého vlastního svědomí. Hlasuje se za konkrétního kandidáta, který by měl být zvolen papežem. Aby byl nový papež zvolen, musí získat dvoutřetinovou většinu hlasů. Pokud žádný kandidát tuto většinu nezíská, proces pokračuje novým kolem hlasování.
Po každém kole hlasování je veřejnosti oznámen výsledek. Pokud kardinálové nezvolí papeže, kouří z komína Sixtinské kaple vychází černý kouř, což znamená, že volba nebyla úspěšná. Když je zvolen nový papež, vychází bílý kouř, což signalizuje, že volba byla úspěšná.
4. Vyhlášení nového papeže
Jakmile je zvolen nový papež, kardinál, který byl zvolen, je nejprve požádán, zda přijme volbu. Pokud souhlasí, je mu okamžitě předáno papežské jméno, které si zvolí. Poté je nový papež přiveden na balkon Baziliky sv. Petra, kde se poprvé představí věřícím.
Historie a tradice konkláve
Konkláve má dlouhou a fascinující historii. První zaznamenané konkláve se uskutečnilo v roce 1268, a to jako reakce na dlouhou nečinnost po smrti papeže Klementa IV. V průběhu let se pravidla pro volbu papeže vyvíjela, přičemž v 20. století byla pravidla upravena tak, aby byla konkláve efektivnější a transparentnější. V roce 1975 papež Pavel VI. vydal motu proprio Romano Pontifici Eligendo, který stanovil podmínky pro konkláve, jak je známe dnes.
Význam volby papeže
Volba nového papeže je pro katolickou církev velmi důležitým momentem. Papež není pouze duchovním vůdcem pro miliardy katolíků po celém světě, ale také symbolem jednoty církve a jejího učení. Papež má zásadní roli v interpretaci a ochraně katolické víry, v řízení církevních záležitostí, a v zastupování církve vůči světu.
Volba papeže není pouze náboženským, ale i politickým aktem, který má široké důsledky pro církev a pro svět. Kardinálové tedy při své volbě přemýšlejí nejen o teologických kvalitách kandidátů, ale i o jejich schopnostech řídit církev v současném světě.
Závěr
Proces volby papeže, jak je známý dnes, je nejen výrazem církevní tradice, ale i hluboké spirituality a touhy po vedení, které by bylo věrné učení Krista. Konkláve je momentem, kdy se katolická církev modlí a hledá duchovní vedení, které ji povede v těžkých a výzvách časech, před kterými stojí. Tento rituál, přísně chráněný tajemstvím, ukazuje sílu jednoty církve a její otevřenost vůči vedení Ducha svatého.