Popis

Svatý Charbel Makhlouf

(*8. května 1828, Bqaa Kafra, Libanon – †24. prosince 1898, klášter Annaya, Libanon)

Svatý Charbel Makhlouf, známý také jako svatý Charbel z Libanonu, se stal maronitským mnichem a knězem, který svůj život zasvětil modlitbě, askezi a zbožnému tichu. Po smrti si ho lidé začali spojovat s neobvyklými uzdraveními a jeho tělo zůstalo dlouho neporušené. Papež Pavel VI. ho 9. října 1977 kanonizoval.

Dětství a mládí: Cesta k Bohu

Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 ve vesnici Bqaa Kafra v severním Libanonu jako páté dítě v chudé, ale hluboce věřící maronitské rodině. Jeho rodiče, Antoun a Brigitta, mu vštěpovali lásku k Bohu, ale když mu byly pouhé tři roky, otec zemřel. Matka se znovu provdala za muže, který se pro Charbela stal duchovním vzorem.

Už v dětství se u něj projevovala silná touha po modlitbě a samotě. Často se uchyloval do jeskyně poblíž domova, kde dlouhé hodiny trávil v rozjímání. Lidé o něm říkali, že je „pohlcený Bohem“.

Vstup do kláštera a kněžství

Ve 23 letech opustil rodinu a vstoupil do kláštera svatého Marona v Annaye. Přijal řeholní jméno Charbel, podle starokřesťanského mučedníka. V roce 1853 složil slavné řeholní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti a o tři roky později přijal kněžské svěcení. Jeho život v klášteře byl naplněn prací, modlitbou a studiem Písma svatého. Svou pokorou a hlubokou vírou se stal vzorem dokonalého mnišského života. Bratři v klášteře ho znali jako člověka, který se nikdy nestěžoval, nevyhledával pozornost a žil zcela oddaný Bohu.

Poustevník v Annaye: Život modlitby a askeze

V roce 1875 dostal svolení odejít do poustevny svatých Petra a Pavla v Annaye, kde strávil zbytek života. Každý jeho den se skládal z modlitby, eucharistie, postu a fyzické práce. Mluvil jen tehdy, když to bylo nezbytné, a veškeré své úsilí směřoval k Bohu.

Charbel žil v extrémní askezi. Spal na slamníku, jedl jen nejnutnější pokrm a vyhýbal se jakémukoli komfortu. Jeho hluboký duchovní život přitahoval mnoho lidí, kteří se k němu obraceli s prosbou o modlitbu a duchovní vedení.

Smrt a neobvyklé události po ní

Charbel zemřel 24. prosince 1898 krátce po mši svaté, uprostřed modlitby. Pohřbili ho na hřbitově kláštera v Annaye. Krátce po jeho smrti začali lidé pozorovat zvláštní jevy. Hrob vyzařoval tajemné světlo, které přivádělo mnoho poutníků. Když jeho tělo exhumovali, zjistili, že zůstalo neporušené a vylučovalo zvláštní tekutinu, o které lidé věřili, že má léčivé účinky.

Zázraky a kanonizace

Svědectví o zázračných uzdraveních spojených s Charbelem se začala šířit do celého světa. Lidé hlásili náhlá uzdravení po modlitbě k tomuto světci. Nejznámějším případem se stalo uzdravení libanonské ženy Nohada El Shami, která byla ochrnutá, ale po nočním vidění Charbela se zcela zotavila.

Papež Pavel VI. ho v roce 1965 blahořečil a v roce 1977 kanonizoval. Jeho svátek připadá na 24. července.

Odkaz svatého Charbela

Svatý Charbel se stal symbolem hluboké modlitby, pokory a naprosté oddanosti Bohu. Jeho život ukazuje, že cesta ke svatosti vede přes ticho, sebezapření a neochvějnou víru.

Lidé na celém světě ho uctívají jako mocného přímluvce, zejména za nemocné a ty, kdo hledají duchovní povzbuzení. Jeho poustevna v Annaye se stala poutním místem, kam proudí věřící z různých koutů světa, aby zde našli pokoj, uzdravení a duchovní sílu.

Charbelovo poselství je prosté, ale hluboké:

„Bůh je skutečně přítomen v tichu srdce.“

Rozlišování hříchu a hříšníka

Jak číst Bibli podle církevního dokumentu Dei verbum (Boží slovo)