O Jonášovi a velké rybě

Čtvercová ilustrace kreslená pastelkami zachycuje proroka Jonáše schouleného v tlamě obrovské ryby uprostřed rozbouřeného moře; vlny se zvedají kolem něj, v dálce zápasí loď s bouří, zatímco nad scénou proráží mraky jasné světlo jako znamení Boží přítomnosti, naděje a záchrany.

Byl jednou jeden muž a ten se jmenoval Jonáš. Jonáš měl moc rád klid, svou zahradu a šumění větru v olivových hájích. Ale ze všeho nejvíc naslouchal Bohu. Jednoho dne, když bylo ticho a sluníčko se opíralo do střech domů, uslyšel Jonáš Boží hlas. Nebyl to hřmotný hlas jako hrom, ale přesto byl jasný a … Číst více

Jak David porazil Goliáše

Čtvercová ilustrace kreslená pastelkami zachycuje malého pastýře Davida s rozcuchanými vlasy a přirozeným dětským obličejem, jak odvážně zvedá prak k nebi; za ním leží poražený obr Goliáš v těžkém brnění, zatímco v pozadí jásají izraelští vojáci pod jasnou oblohou zalitou sluncem, plnou naděje, vítězství a Boží moci.

Byl jednou jeden mladý chlapec, který se jmenoval David. Měl kudrnaté vlasy, bystré oči a na tváři skoro pořád úsměv. Zatímco jeho starší bratři byli urostlí vojáci a nosili lesklé meče, David trávil dny na kopcích kolem Betléma. Byl to totiž pastýř. Každé ráno vyváděl své ovečky na zelené pastviny a dával pozor, aby se … Číst více

Jak Bůh tvořil svět

Čtvercová ilustrace kreslená pastelkami zachycuje stvoření světa: vlevo Bůh s bílými vlasy a vousy rozprostírá zářivé světlo z temnoty, vpravo se otevírá barevná krajina se sluncem, měsícem, hvězdami, mořem, stromy, květinami a zvířaty, která radostně ožívají v novém světě.

Představte si, děti, že kdysi dávno, tak dávno, že neexistovaly ani hodiny, ani kalendáře, a dokonce ani čas, nebylo vůbec nic. Nebyla žádná postýlka, ve které ležíte, žádné okno, kterým se díváte na měsíc, a nebyla ani tma, ani světlo. Byl jen Bůh. A Bůh ve své nekonečné lásce zatoužil o tuto lásku se podělit. … Číst více

O Noemově arše a velké potopě

Noe stojí na břehu a s důvěrou hledí na archu plnou zvířat, která vstupují po dvojicích, zatímco bouře ustupuje a nad rozbouřeným mořem se klene duha jako znamení naděje.

Kdysi dávno, když byl svět ještě mladý, žil na zemi muž jménem Noe. Noe nebyl jako ostatní lidé té doby. Zatímco ostatní zapomínali na to, co je správné, a jejich srdce byla plná nepokoje a hněvu, Noe kráčel životem s Bohem. Měl laskavé oči, pracovité ruce a srdce, které umělo naslouchat tichu, ve kterém promlouvá … Číst více

Jak se marnotratný syn vrátil domů

Otec s hlubokou láskou objímá navráceného syna v roztrhaném oděvu, zatímco slunce zalévá krajinu a domov v pozadí symbolizuje odpuštění a nový začátek.

Za vysokými horami a úrodnými vinicemi, tam, kde slunce každý večer barvilo krajinu do zlatova, stál prostorný dům s velkou zahradou. V tom domě bydlel laskavý hospodář se svými dvěma syny. Starší syn, Jáchym, byl velmi pracovitý. Od rána do večera se staral o ovce a dohlížel na sklizeň. Mladší syn, který se jmenoval Samuel, … Číst více

Jak Samaritán pomohl zraněnému člověku

Samaritán klečí u zraněného muže na prašné cestě, něžně mu ošetřuje rány, zatímco vedle stojí oslík a slunce osvětluje tiché údolí plné naděje.

Slunce se pomalu šplhalo nad prašnou cestu, která se kroutila jako nekonečný had z Jeruzaléma dolů do Jericha. Byla to cesta plná ostrého kamení, hlubokých roklí a stínů, ve kterých se mohl schovat kdokoli. Po této cestě kráčel muž jménem Benjamin. Benjamin spěchal domů, v kapse svíral pár mincí a v duchu už viděl svou … Číst více

O ztracené ovečce Anežce

Pastýř s úsměvem drží malou ovečku v náručí, kolem stojí stádo na slunné louce, kresba v jemném pastelkovém stylu.

Byl jednou jeden pastýř a ten měl veliké stádo oveček. Každé ráno, když sluníčko začalo lechtat trávu na loukách, otevřel pastýř ohradu a zavolal: „Pojďte, ovečky moje, jdeme na pastvu!“ Všechny ovečky ho znaly podle hlasu a vesele se k němu sbíhaly. Mezi těmi všemi ovečkami byla i jedna obzvlášť zvědavá a veselá, která se … Číst více