Sv. Petr – apoštol a první papež

Popis

Kdo byl svatý Petr?

Svatý Petr patří k nejznámějším postavám Nového zákona. Nebyl však člověkem, který by od prvního okamžiku všechno chápal, nikdy nezaváhal a nikdy neudělal chybu. Byl rybářem, mužem přímým, odvážným a někdy také příliš prudkým. Dokázal Kristu vyznat víru, ale ze strachu ho také třikrát zapřel. Právě proto je jeho život tak blízký každému z nás. Ukazuje, že svatost nevyrůstá z lidské bezchybnosti, ale z ochoty znovu vstát, přijmout odpuštění a nechat se Bohem proměňovat.

Původně se jmenoval Šimon a pocházel z Betsaidy u Galilejského jezera. Byl synem Janovým nebo Jonášovým, bratrem apoštola Ondřeje a živil se rybolovem. Evangelia také zmiňují jeho tchyni, a proto víme, že byl ženatý. Později žil nebo často pobýval v Kafarnau, odkud se společně s dalšími rybáři vydával na jezero.

Ježíš mu dal nové jméno Kéfas, řecky Petros, tedy Petr – Skála. Nešlo jen o přezdívku. Nové jméno vyjadřovalo poslání, které měl Šimon teprve postupně přijmout a do kterého musel lidsky i duchovně dorůst.

Od rybářských sítí k následování Krista

Petrovo povolání se odehrálo uprostřed obyčejné práce. Po neúspěšné noci, kdy rybáři nic nechytili, Ježíš vyzval Šimona, aby znovu spustil sítě. Zkušený rybář mohl namítnout, že to nedává smysl. Přesto poslechl. Následoval mimořádný úlovek a Petr si tváří v tvář Boží moci bolestně uvědomil vlastní hříšnost. Ježíš ho však neposlal pryč. Řekl mu, aby se nebál, a povolal ho, aby se stal rybářem lidí (Lk 5,1–11).

Právě zde začíná Petrova velká cesta. Ne cesta člověka, který má všechno pod kontrolou, ale cesta důvěry. Musel opustit nejen sítě a dosavadní způsob života. Postupně se musel vzdávat také svých představ o tom, jak by měl Mesiáš jednat. Petr chtěl silného vítěze, který rychle napraví svět. Kristus mu však ukázal cestu služby, oběti a kříže.

Tuto scénu připomíná také náš obraz Povolání učedníků u Galilejského jezera. Petrova loď a sítě nejsou pouze kulisou jeho původního povolání. Připomínají okamžik, kdy se obyčejná práce stala místem setkání s Bohem.

Petr jako skála a správce klíčů

U Cesareje Filipovy položil Ježíš učedníkům otázku, která se týká každého člověka: za koho ho pokládají. Petr odpověděl jménem ostatních a vyznal, že Ježíš je Mesiáš, Syn živého Boha. Kristus mu poté připomněl jeho nové jméno a svěřil mu klíče od nebeského království (Mt 16,13–19).

Klíče v biblickém světě vyjadřovaly svěřenou správu a odpovědnost. Petr neměl církev vlastnit ani ovládat podle své vůle. Měl jí sloužit, střežit svěřený poklad víry a posilovat své bratry. Katolická církev proto v Petrovi rozpoznává prvního mezi apoštoly a prvního římského biskupa; papežská služba je chápána jako pokračování Petrova poslání.

Petr však nebyl skálou proto, že by byl sám od sebe neotřesitelný. Pevnost získával tím, že se znovu a znovu opíral o Krista. To je důležitý rozdíl. Křesťanská autorita nevychází z bezchybnosti člověka, ale z věrnosti úkolu, který mu Bůh svěřil.

Selhání, odpuštění a nový začátek

Petr Ježíšovi sliboval věrnost, ale v rozhodující chvíli podlehl strachu. Na nádvoří veleknězova domu svého Mistra třikrát zapřel. Když zakokrhal kohout, uvědomil si, co udělal, a hořce se rozplakal (Mt 26,69–75). Evangelium jeho pád nezakrývá. Církev nestojí na idealizovaném hrdinovi, ale na člověku, který poznal vlastní slabost a přijal milosrdenství.

Po vzkříšení se Ježíš s Petrem setkal u Tiberiadského jezera. Třikrát se ho zeptal, zda ho miluje, a třikrát mu svěřil péči o své stádo (Jan 21,15–19). Trojí vyznání lásky odpovídá trojímu zapření. Kristus minulost nepopírá, ale uzdravuje ji a proměňuje v nové poslání.

V tom spočívá jedna z nejsilnějších částí Petrova příběhu. Selhání nemusí být poslední větou lidského života. Upřímná lítost není beznadějné utápění se ve vině. Je návratem k Bohu, který člověka zvedá a znovu mu důvěřuje.

Svatý Petr a první církev

Po Kristově nanebevstoupení vystupuje Petr jako jeden z hlavních svědků vzkříšení a mluvčí apoštolů. O Letnicích veřejně káže v Jeruzalémě a jeho slovo přivádí ke křtu přibližně tři tisíce lidí (Sk 2,14–41). Člověk, který se dříve bál přiznat ke Kristu před služkou, nyní odvážně svědčí před zástupem i před veleradou.

Skutky apoštolů zachycují Petra při uzdravování nemocných, při vedení jeruzalémské obce i při rozhodujícím otevření církve pohanům. V domě setníka Kornélia pochopil, že Bůh nikomu nestraní a že evangelium není určeno jedinému národu (Sk 10). Petrova víra tedy nebyla nehybná. Bůh ji stále rozšiřoval a vedl ho za hranice jeho dosavadního chápání.

Mučednictví a odkaz sv. Petra

Nový zákon nepodává podrobnou zprávu o Petrově smrti. Starobylá a velmi pevná křesťanská tradice však dosvědčuje, že zemřel mučednickou smrtí v Římě během pronásledování křesťanů za císaře Nerona, pravděpodobně mezi lety 64 a 67. Tradice o ukřižování hlavou dolů vznikla později a vyjadřuje Petrovu pokoru: necítil se hoden zemřít stejným způsobem jako Kristus.

Jeho hrob je od prvních křesťanských staletí uctíván na místě dnešní baziliky sv. Petra ve Vatikánu. Společně se svatým Pavlem je Petr připomínán 29. června. Oba apoštolové byli velmi rozdílní, ale spojovala je víra v Krista a ochota dát za evangelium celý život. Proto může být vhodným doplněním tohoto motivu také dřevěný obraz sv. Pavla.

V čem nás může svatý Petr inspirovat?

Petr nás neučí, že věřící člověk nikdy nepochybuje, nebojí se a neselhává. Učí nás něco mnohem pravdivějšího: že strach ani pád nemusí mít poslední slovo. Důležité je, kam se člověk po svém pádu obrátí.

Jeho život může být povzbuzením pro každého, kdo zápasí s vlastní slabostí, nese odpovědnost za druhé nebo stojí před rozhodnutím, které přesahuje jeho síly. Petr nebyl vybrán proto, že by byl dokonale připravený. Byl připravován cestou. Učil se naslouchat, přijímat napomenutí, prosit o pomoc a znovu následovat.

Svatý Petr také připomíná, že víra není pouze soukromý pocit. Dostává konkrétní podobu ve službě, odpovědnosti a svědectví. Kdo skutečně miluje Krista, je poslán pečovat o druhé.

Atributy sv. Petra na našem motivu

Na motivu jsme svatého Petra zobrazili jako staršího apoštola s krátkými vlasy a vousy. Jeho tvář není triumfální ani povýšená. Vážný, soustředěný a mírně vzhůru obrácený pohled připomíná člověka, který prošel vlastním selháním, zakusil odpuštění a nyní svou jistotu nehledá v sobě, ale v Bohu.

Klíče

Nejvýraznějším atributem jsou klíče v Petrově pravé ruce. Odkazují na Kristova slova o klíčích nebeského království (Mt 16,19). Vyjadřují svěřenou autoritu, odpovědnost a službu jednotě církve. Dva klíče se v křesťanské ikonografii často vykládají jako moc svazovat a rozvazovat.

Loď na Galilejském jezeře

Loď v pozadí připomíná Petrovo původní povolání rybáře, zázračný rybolov i okamžik, kdy ho Ježíš povolal, aby se stal rybářem lidí. Současně je loď starobylým obrazem církve, která prochází bouřemi dějin, ale není opuštěná Kristem.

Prostý oděv a zralá tvář

Petr není zobrazen jako světský vládce. Prostý oděv připomíná apoštola a rybáře, kterému byla svěřena velká odpovědnost. Zralá tvář a bílé vlasy odkazují na zkušenost, vytrvalost a cestu, kterou musel ujít od prvního povolání až k mučednickému svědectví.

Překližka, nebo bukový masiv?

Provedení z bukové překližky je lehčí, subtilnější a cenově dostupnější. Přesto zachovává jemnost gravírovaného motivu a díky háčku se snadno zavěšuje. Menší formáty používají překližku o tloušťce 8 mm, u větších rozměrů A3 a A2 má deska tloušťku 18 mm.

Bukový masiv představuje prémiové provedení obrazu. Přirozená kresba dřeva dává každému kusu vlastní charakter a větší tloušťka i hmotnost vytvářejí podstatně výraznější dojem než u překližky. Formáty A4 a A3 vyrábíme z masivu silného 19 mm.

Největší obraz A2 z bukového masivu je vrcholným provedením tohoto motivu. Rozměr 420 × 594 mm, síla dřeva 27 mm a hmotnost přibližně 4,9 kg z něj dělají výrazný solitér pro místo, kde má obraz sv. Petra skutečně vyniknout. Kresba masivního buku a kontrast gravírovaného motivu jsou dobře patrné i při pohledu z větší vzdálenosti.

Čeho je svatý Petr patronem?

Svatý Petr je patronem papežů a papežské služby, rybářů, síťařů, lodníků a stavitelů lodí. Kvůli svému hlavnímu atributu je tradičně vzýván také jako patron zámečníků, hodinářů a dalších řemesel spojených s klíči. Je rovněž jedním z hlavních patronů města Říma.

Obraz sv. Petra proto může být smysluplným dárkem nejen pro nositele jmen Petr a Petra, ale také pro rybáře, duchovní, pracovníky církve, zámečníky nebo člověka, který potřebuje povzbuzení k novému začátku. Více o návaznosti Petrovy služby na volbu římského biskupa vysvětluje článek Jak probíhá volba nového papeže.

Modlitba ke svatému Petrovi

Svatý Petře, apoštole a svědku Kristova milosrdenství, ty jsi poznal odvahu i strach, věrnost i vlastní slabost. Vypros nám pokornou víru, která se po pádu znovu obrací k Ježíši. Pomáhej nám nezavírat srdce před Božím voláním, statečně vyznávat pravdu a sloužit lidem, kteří nám byli svěřeni. Pros za církev, za její pastýře a za jednotu všech křesťanů. Ať se i my dokážeme spolehnout na Krista, který zná naši slabost, odpouští nám a znovu nás volá: „Následuj mě.“ Amen.

Další motivy apoštolů, světců a biblických výjevů najdete v nabídce gravírovaných dřevěných obrazů.

Prameny a ověření životopisu

Životopis vychází především z evangelií, Skutků apoštolů a z katechezí Benedikta XVI. věnovaných Petrovi jako rybáři, apoštolovi a skále církve. Tam, kde vyprávění vychází z pozdější církevní tradice, je tato skutečnost v textu výslovně uvedena.

Související inspirace

• Sv. Pavel – apoštol národů
• Povolání učedníků – Ježíš u Galilejského jezera