Imanentní Trojice označuje Boha takového, jaký je věčně sám v sobě; ekonomická Trojice označuje téhož Boha, jak se svobodně dává poznat a jedná v dějinách spásy. Nejde o dvě Trojice ani o dvě oddělené teorie. Je jeden Bůh: Otec, Syn a Duch Svatý. Rozlišení nám pomáhá nemíchat věčný život Boha s jeho stvořitelským a spásným působením.
Co znamená „imanentní“ Trojice
Slovo imanentní zde neznamená uzavřený nebo vzdálený. Mluví o Božím vnitřním, věčném životě. Otec věčně plodí Syna a Duch Svatý věčně vychází. Tyto vztahy nejsou událostmi v čase: nebyl okamžik, kdy by Otec existoval bez Syna nebo bez Ducha.
Každá ze tří osob je plně a nerozděleně jediným Bohem. Otec není jedna třetina Boha, Syn druhá a Duch třetí. Božská přirozenost se nedělí. Osoby se skutečně liší vztahy původu, nikoli stupněm božství, mocí nebo dobou vzniku.
Co znamená „ekonomická“ Trojice
Slovo ekonomie zde neznamená hospodářství. Pochází z řeckého oikonomia a označuje Boží plán a jednání ve stvoření a spáse. Otec posílá Syna, Syn se stává člověkem, umírá a vstává z mrtvých, Otec se Synem sesílají Ducha Svatého a Duch uvádí církev do pravdy.
Právě v tomto jednání poznáváme, kdo Bůh je. Kdyby se Bůh nezjevil, nemohli bychom vlastní úvahou zjistit tajemství tří osob. Katechismus v čl. 236 proto říká, že díla Boží zjevují jeho vnitřní bytí a tajemství jeho vnitřního bytí osvětluje všechna jeho díla.
Věčné vycházení a poslání v dějinách
Teologie rozlišuje věčné vycházení a časné poslání. Syn je věčně zrozen z Otce; v plnosti času je Otcem poslán a přijímá lidskou přirozenost. Duch Svatý věčně vychází; o Letnicích je novým způsobem seslán církvi. Poslání v dějinách ukazuje, kým osoba věčně je.
Vtělení se týká osobně Syna: Otec ani Duch Svatý se nestali člověkem. Přesto celé dílo vtělení není od ostatních osob oddělené. Otec posílá, Syn svobodně přijímá a Duch působí početí v Mariině lůně.
Jedná někdy jedna osoba sama?
Vnější díla Trojice jsou nerozdělená, protože Bůh má jednu moc a jednu vůli. Stvoření není práce pouze Otce, vykoupení pouze Syna a posvěcení pouze Ducha, jako by si tři bohové rozdělili úkoly.
Písmo a liturgie přesto jednotlivá díla připisují osobám podle jejich osobního způsobu bytí: Otec je pramen bez pramene, Syn je Slovo a obraz Otce, Duch je dar a pouto lásky. Takové „přivlastnění“ pomáhá mluvit, ale nesmí rozdělit jediného Boha.
Proč toto rozlišení chrání víru
Chrání před modalismem
Kdyby Otec, Syn a Duch byli jen tři dočasné role jednoho herce, ekonomie spásy by nám nezjevovala skutečné vztahy v Bohu. Ježíšova modlitba k Otci by byla pouze divadlem. Právě zde selhává sabellianismus neboli modalismus.
Chrání před třemi bohy
Na druhé straně nesmíme z biblických dialogů udělat rozhovor tří oddělených božských bytostí. Osoby nejsou tři jednotlivci vedle sebe jako tři lidé. Mají jednu nedělitelnou božskou přirozenost.
Chrání pravdu zjevení
Bůh v Kristu neukazuje masku, za níž by byl úplně jiný. Syn, který se nám daruje, je věčný Syn. Duch, který v nás přebývá, je skutečný Duch Otce a Syna. Bůh se v dějinách sděluje pravdivě, i když jeho nekonečné tajemství nikdy nevyčerpáme.
Jak se Trojice týká modlitby
Křesťanská modlitba má trojiční tvar: obracíme se k Otci skrze Syna v Duchu Svatém. Nemusíme při každé větě provádět teologický rozbor. Stačí si uvědomit, že modlitba není výstup osamělého člověka k mlčícímu Bohu. Duch nás spojuje se Synem a v Synu smíme říkat Otci „Abba“.
Ekonomická Trojice nás tedy uvádí do života Trojice imanentní: z milosti dostáváme účast na společenství, které je v Bohu věčné. To je smysl křtu „ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“ a cíl celého křesťanského života.
Nejčastější otázky
Je ekonomická Trojice méně skutečná?
Ne. Označuje skutečné Boží jednání v dějinách. Rozlišení pouze připomíná, že stvoření a dějiny nejsou totožné s věčným Božím bytím.
Můžeme z dějin poznat o Bohu úplně všechno?
Nemůžeme. Zjevení je pravdivé, nikoli vyčerpávající. Bůh se skutečně dává poznat, ale zůstává nekonečně větší než naše pojmy.
Je slovo „Trojice“ v Bibli?
Samotný technický pojem ne, skutečnost ano: jediný Bůh, Otec, Syn a Duch Svatý, jejich vzájemné vztahy a společné dílo spásy. Dogmatický jazyk chrání biblické svědectví před rozporným zjednodušením.
