Exegeze je poctivý výklad biblického textu. Ptá se, co chtěl sdělit lidský autor ve své době, jaký literární druh použil, jak dané místo souvisí s celkem Písma a co skrze ně chce sdělit Bůh. Zbožná četba je pro křesťana nezbytná, sama však nezaručuje správný výklad. I člověk s dobrým úmyslem může do Bible vložit vlastní představu a pak ji omylem prohlásit za Boží slovo.
Katolický přístup proto nestaví rozum proti víře. Potřebujeme obojí: pečlivou práci s textem i ochotu nechat se Písmem obrátit. Druhý vatikánský koncil v konstituci Dei verbum (čl. 12) žádá zkoumat dobový kontext, literární druhy a úmysl svatopisce, ale zároveň číst Písmo v témže Duchu, v němž bylo napsáno.
Exegeze, eisegeze a duchovní četba nejsou totéž
- Exegeze se snaží význam z textu vyčíst. Respektuje slova, souvislosti, dějiny a celek biblického svědectví.
- Eisegeze naopak význam do textu vkládá. Člověk už předem ví, co chce dokázat, a hledá verš, který mu poslouží.
- Duchovní četba se ptá, jak Boží slovo oslovuje náš život. Je správná a potřebná, pokud nevytlačí původní smysl textu a nestane se záminkou pro libovolný výklad.
Když například čteme žalmy, nemůžeme každou básnickou nadsázku chápat jako technický popis skutečnosti. A když čteme podobenství, neptáme se, zda se příběh odehrál přesně tak, jak je vyprávěn; hledáme pravdu, kterou Ježíš prostřednictvím příběhu zjevuje. Literární druh není únik od pravdy. Je to způsob, jakým je pravda sdělena.
Jak vykládá Písmo katolická církev
Katechismus katolické církve v článcích 109–119 shrnuje dva rozměry, které se nesmějí roztrhnout.
1. Co skutečně zamýšlel lidský autor
Bible nevznikla jako jedna kniha napsaná v jediném století. Obsahuje dějiny, zákony, modlitby, prorocké výroky, moudrostní literaturu, evangelia, podobenství, dopisy i apokalyptické obrazy. Exegeta proto sleduje jazyk, dobové zvyklosti, politické a náboženské prostředí, stavbu textu i to, komu byl původně určen.
2. Co skrze lidská slova zjevuje Bůh
Historická analýza není konečnou stanicí. Písmo je inspirované a bylo svěřeno církvi. Katolický výklad proto dbá na jednotu celého Písma, živou tradici církve a „analogii víry“, tedy vnitřní soulad pravd víry. Starý zákon čteme ve světle Krista, ale ne tak, že bychom zrušili jeho vlastní dějinný a doslovný smysl.
Papež Benedikt XVI. v exhortaci Verbum Domini varuje před dvojím zúžením: před výkladem, který vidí jen minulý lidský dokument, i před „duchovním“ čtením, které se nezajímá o skutečný text. Křesťanská exegeze potřebuje kritickou metodu i víru.
Doslovný a duchovní smysl Písma
Slovo „doslovný“ neznamená „všechno chápat doslova“. Doslovný smysl je ten, který autor vyjadřuje prostřednictvím zvolených slov a literárního druhu. Básnický obraz je tedy doslovně básnickým obrazem, nikoli vědeckou poučkou.
Na tomto základu církev rozlišuje také duchovní smysl:
- alegorický – události chápeme ve vztahu ke Kristu, například přechod Rudým mořem jako předobraz křtu;
- morální – Boží slovo nás vede k jednání;
- anagogický – skutečnosti čteme vzhledem k jejich věčnému naplnění v Bohu.
Duchovní smysl není svévolná hra s asociacemi. Musí vyrůstat z doslovného smyslu a souhlasit s vírou církve.
Proč nestačí „mně ten verš říká…“
Osobní oslovení může být skutečným ovocem modlitby. Problém nastává, když svůj dojem zaměníme za jediný závazný význam. Vytrženým veršem lze obhájit téměř cokoli. Proto kontrolujeme bezprostřední odstavec, celou knihu i zbytek Písma. Užitečné je porovnat kvalitní překlady, podívat se na poznámky a zjistit, jak text vykládá církev.
Dobře je to vidět třeba u Žalmu 115. Nestačí vybrat jednu větu o modlách. Potřebujeme znát polemiku s pohanským kultem, místo žalmu v modlitbě Izraele a rozdíl mezi modlou, které se přisuzuje božství, a křesťanským obrazem, který božstvím není.
Jednoduchý postup pro běžného čtenáře
- Pomodlete se. Prosme Ducha Svatého o pokoru, ne o potvrzení vlastního názoru.
- Přečtěte širší celek. Jeden verš bez odstavce bývá nebezpečně málo.
- Určete literární druh. Je to vyprávění, zákon, poezie, podobenství, dopis?
- Zeptejte se na původní posluchače. Jaký problém text řešil a co jeho autoři předpokládali?
- Čtěte v jednotě Písma. Nevyvozujte závěr, který odporuje jasnému biblickému svědectví jako celku.
- Ověřte výklad. Pomůže Katechismus, církevní dokument, kvalitní komentář nebo kněz, který biblistice rozumí.
- Teprve potom hledejte osobní odpověď. Co mám ve světle správně pochopeného textu změnit?
Takový postup neochlazuje víru. Chrání nás před tím, abychom za Boží hlas vydávali sami sebe. Exegeze a modlitba nejsou soupeři: dobrý výklad připravuje půdu pro pravdivější modlitbu a modlitba učí exegetu pokoře.
Související čtení
- Kniha Judit: vítězství víry a odvahy
- Desatero přikázání: co znamená a jak je číst
- Jak se modlit: praktický katolický průvodce
