Představte si, děti, že kdysi dávno, tak dávno, že neexistovaly ani hodiny, ani kalendáře, a dokonce ani čas, nebylo vůbec nic. Nebyla žádná postýlka, ve které ležíte, žádné okno, kterým se díváte na měsíc, a nebyla ani tma, ani světlo. Byl jen Bůh. A Bůh ve své nekonečné lásce zatoužil o tuto lásku se podělit. Rozhodl se, že stvoří svět – ten nejkrásnější dům pro všechny lidi a zvířátka.
První dny: Světlo a nebeská klenba
Bůh se podíval do té veliké prázdnoty a řekl: „Buď světlo!“ A věřte nebo ne, v tu ránu se stalo něco nádherného. Do té černočerné tmy vletělo zářivé, zlatavé světlo. Bůh se usmál, protože viděl, že světlo je dobré. Oddělil ho od tmy a nazval světlo dnem a tmu nocí. To byl úplně první den.
Druhý den se Bůh rozhodl, že udělá místo pro vzduch, který dýcháme. Rozprostřel nad zemí velikou modrou klenbu, které říkáme nebe. „Pohleďte, jak je to nebe čisté,“ jako by šeptal vítr, který se tehdy poprvé rozběhl širým prostorem.
Třetí den: Pevná zem a barevné květy
Třetího dne byla všude ještě spousta vody. Bůh ale chtěl, abychom měli po čem běhat. „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ukáže se souš!“ přikázal. A hle! Vody se s hukotem rozestoupily a z hlubin se vynořily hory, údolí a širé roviny. Bůh nazval souš zemí a vody mořem.
Země ale byla tehdy ještě trochu smutná, protože byla hnědá a šedá. Bůh se tedy sklonil a řekl: „Ať země vydá trávu a stromy!“ V tu chvíli se začaly dít zázraky. Ze země vystřelila zelená stébla, rozkvetly červené máky, modré pomněnky a žluté pampelišky. Vyrostly mohutné duby i jabloně plné sladkých plodů. Bůh se procházel tou barevnou zahradou a radoval se z té vůně a krásy.
Čtvrtý den: Slunce, měsíc a hvězdy
Čtvrtého dne si Bůh řekl, že nebe potřebuje ozdobu a my potřebujeme vědět, kdy je čas vstávat a kdy jít spát. „Ať jsou na nebi světla!“ A na oblohu vyhouplo hřejivé Slunce, aby vládlo dni. A aby nám v noci nebylo smutno, stvořil Bůh stříbrný Měsíc a rozesel po celém nebi tisíce a tisíce třpytivých hvězd. Každou tu hvězdičku Bůh pohladil a dal jí jméno.
Pátý den: Hemžení v hlubinách i v oblacích
Pátého dne byl svět už skoro hotový, ale bylo v něm až moc velké ticho. Bůh chtěl slyšet radostný hluk. „Ať se vody hemží živými tvory a nad zemí ať létají ptáci!“ zavolal. V mořích najednou začaly skákat stříbrné rybky, obrovské velryby začaly vypouštět gejzíry vody a v korálech se schovávali malí mořští koníci. Nad stromy zase vyletěli ptáci – pestrobarevní papoušci, zpěvaví slavíci i silní orli. „Množte se a naplňte svět svou písní,“ požehnal jim Bůh.
Šestý den: Zvířátka a největší Boží dar
Šestý den byl nejrušnější ze všech. Bůh stvořil všechna zvířata, která známe z knížek i z lesa. Stvořil chlupaté medvědy, rychlé gepardy, veselé opice i moudré slony. Svět byl plný života, ale Bůh cítil, že tomu stále něco chybí. Chtěl někoho, s kým by mohl mluvit, někoho, kdo by mu byl podobný a kdo by se o ten krásný svět staral s láskou.
A tak Bůh stvořil člověka. Stvořil muže, kterého nazval Adam, a ženu, kterou nazval Eva. Bůh se na ně podíval s takovou láskou, jakou mají tatínek a maminka, když se jim narodí miminko. „Všechno tohle jsem připravil pro vás,“ řekl jim Bůh. „Mějte rádi zvířátka, starejte se o květiny a buďte mými přáteli.“ Bůh se podíval na všechno, co udělal, a viděl, že je to velmi dobré.
Sedmý den: Odpočinek a tichý úsměv
Když přišel sedmý den, bylo všechno hotové. Bůh si ten den vyhradil pro odpočinek. Díval se, jak se Slunce odráží v hladině řeky, jak Adam s Evou obdivují krásu zahrady a jak všechno kolem dýchá pokojem. Bůh sedmý den požehnal a udělal ho svatým, aby i lidé věděli, že je důležité se zastavit a poděkovat za všechnu tu krásu kolem nás.
Víte, děti, tenhle příběh nám říká něco moc důležitého. Celý svět – od nejmenšího broučka až po tu největší hvězdu – byl stvořen z lásky. A vy jste pro Boha to nejvzácnější, co na celém světě má.
Modlitba
Drahý Bože, děkuji Ti za to, jak krásný svět jsi pro nás připravil. Děkuji Ti za kytičky, zvířátka i za hvězdy na nebi. Prosím, hlídej mě celou noc a uč mě, jak se o Tvůj svět hezky starat. Amen.
Citát z Bible
„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: ‚Buď světlo!‘ A bylo světlo. Viděl Bůh, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. (…) Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré.“
(Genesis 1, 1–5 a 1, 31)
Zde je interaktivní kvíz, který si můžete s dětmi projít po přečtení pohádky. Je navržen tak, aby byl hravý, laskavý a snadno ovladatelný i pro malé prstíky na tabletu nebo počítači.
Kvíz: Jak Bůh tvořil svět
Milé děti, pojďte si s maminkou nebo tatínkem připomenout, jak krásně náš svět vznikal. Schválně, jestli si vzpomenete, co všechno Bůh svou láskou stvořil!
„Pamatuj, že jsi pro Boha to nejvzácnější na světě.“