Za vysokými horami a úrodnými vinicemi, tam, kde slunce každý večer barvilo krajinu do zlatova, stál prostorný dům s velkou zahradou. V tom domě bydlel laskavý hospodář se svými dvěma syny. Starší syn, Jáchym, byl velmi pracovitý. Od rána do večera se staral o ovce a dohlížel na sklizeň. Mladší syn, který se jmenoval Samuel, byl však jiný. Často sedával na zídce, díval se k obzoru a snil o tom, jaké by to bylo, kdyby mohl vidět celý svět a užívat si všeho, co nabízí.
Jednoho dne Samuel přišel za otcem a řekl: „Tatínku, dej mi už teď peníze, které mi jednou chceš odkázat. Nechci čekat, až zestárnu. Chci jít do světa a užívat si svobody.“
Otec se na syna podíval se smutkem v očích. Věděl, že svět dokáže být zrádný, ale věděl také, že láska nikoho nedrží násilím. S povzdechem rozdělil svůj majetek a Samuelovi podal měšec plný zlaťáků. Samuel se ani pořádně nerozloučil, hodil si vak přes rameno a s veselou písničkou na rtech vyrazil za bránu.
Cesta do daleké země
Samuel kráčel mnoho dní, až dorazil do velikého a hlučného města v daleké zemi. Všechno se tam třpytilo. Lidé nosili hedvábné šaty a z hostinců se linula vůně pečeného masa. Samuel si myslel, že našel ráj. Začal utrácet peníze plnými hrstmi. Kupoval drahé dary, pořádal hostiny a kolem něj bylo najednou spoustu „přátel“, kteří ho plácali po zádech a smáli se jeho vtipům.
„Takhle se má žít!“ volal Samuel a rozhazoval stříbrňáky. „Doma byla jen nuda a práce, tady je pravý život!“
Jenže čas plynul a měšec byl čím dál lehčí. Jednoho dne Samuel sáhl do kapsy a nahmatal jen prach. V tu stejnou dobu postihlo zemi veliké sucho. Pole vyschla, obilí nevyrostlo a jídlo začalo být vzácné a drahé. Samuelovi „přátelé“ zmizeli stejně rychle jako jeho peníze. Nikdo mu nepomohl, nikdo ho nepozval na večeři.
Mezi prasátky
Hladový Samuel chodil od domu k domu a prosil o jakoukoli práci. Nakonec ho jeden sedlák poslal na pole, aby pásl prasata. Samuel, který dřív nosil nejjemnější lněné košile, teď stál v blátě, bose nohy ho studily a v břiše mu kručelo tak silně, až ho to bolelo.
Díval se na prasata, jak s chutí chroupou lusky z divokých stromů. „I ta prasata se mají lépe než já,“ vzdychl si. „Kdybych mohl jíst aspoň to, co oni…“ Ale ani ty lusky mu nikdo nedal.
V tu chvíli, uprostřed toho největšího smutku a hladu, se Samuel zastavil. V hlavě se mu vybavila tvář jeho otce. Viděl otcovy laskavé ruce, jak lámou čerstvý chléb. Vzpomněl si na služebníky v jejich domě, kteří měli vždycky dost jídla i teplé místo k odpočinku.
„Co to dělám?“ zašeptal si pro sebe. „Můj otec má tolik služebníků a všichni se mají dobře. A já tady umírám hladem. Vím, co udělám. Vstanu a půjdu k otci. Řeknu mu: ‚Tatínku, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím říkat se tvůj syn. Prosím, přijmi mě aspoň jako jednoho ze svých dělníků. Budu pracovat tvrdě, jen abych mohl být nablízku.‘“
Cesta domů a nečekané objetí
Cesta zpátky byla dlouhá a těžká. Samuel byl zesláblý, šaty měl roztrhané a v srdci měl obrovský strach. „Pozná mě otec vůbec? Nevyžene mě? Určitě se na mě zlobí,“ honilo se mu hlavou.
Zatímco se Samuel blížil k domovu, jeho otec stál na cestě. Dělal to tak každý den od té doby, co Samuel odešel. Vyhlížel k obzoru a doufal. A najednou uviděl v dálce postavu. Člověk šel pomalu, hlavu měl sklopenou a vypadal jako ubohý žebrák. Ale otec ho poznal podle chůze. Srdce se mu rozbušilo radostí.
Otec nečekal, až syn dojde k bráně. Ten starý, ctihodný muž se rozběhl! Běžel přes pole, prach se mu vířil pod nohama, až doběhl k Samuelovi a padl mu kolem krku.
„Tatínku!“ vyhrkl Samuel a začal odříkávat svou připravenou řeč: „Zhřešil jsem proti nebi i proti tobě, nejsem už hoden…“
Otec ho ale nepustil k slovu. Nepotřeboval omluvy, viděl synovy slzy a jeho návrat. Zavolal na služebníky: „Rychle! Přineste ty nejlepší šaty a oblečte ho! Dejte mu na ruku prsten a na nohy boty! Připravte hostinu a radujte se se mnou, protože tento můj syn byl mrtvý, a zase žije, byl ztracen, a je nalezen!“
Starší bratr a otcova odpověď
Večer, když se starší bratr Jáchym vracel z pole, uslyšel hudbu a tanec. Zarazil se a zeptal se jednoho ze služebníků, co se děje. Když se dozvěděl, že se vrátil Samuel a otec pro něj uspořádal oslavu, Jáchym se velmi rozzlobil. Zůstal stát venku a odmítal vejít.
Otec za ním vyšel a prosil ho: „Pojď dál, synu, pojď se radovat.“
Jáchym se na něj podíval s hořkostí: „Tolik let ti sloužím jako otrok, nikdy jsem tě neneposlechl, a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se veselil s přáteli. A teď přijde tenhle tvůj syn, který všechno prohýřil, a ty pro něj uspořádáš takovou slávu?“
Otec položil Jáchymovi ruku na rameno a mírně řekl: „Dítě moje, ty jsi stále se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale teď se musíme radovat a veselit, protože tvůj bratr byl ztracený a my jsme ho znovu našli. Máme ho zpátky, a to je ten největší dar.“
V tom domě pak dlouho do noci svítila světla a ozýval se smích. Samuel pochopil, že tátova láska není něco, co si musí zasloužit prací, ale že je to dar, který ho vždycky čeká, i kdyby udělal jakoukoli chybu. A otec byl šťastný, protože jeho rodina byla zase pohromadě.
Modlitba pro Tebe
Pane Bože, děkuji Ti, že mě máš rád jako ten laskavý tatínek z pohádky. Děkuji, že mi odpouštíš, když udělám chybu, a že mě vždycky s láskou čekáš. Pomoz mi, abych i já uměl odpouštět druhým. Amen.
Slovo z Bible
Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.
A když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si rád naplnil žaludek tím, co žrali vepři, ale ani to mu nikdo nedával.
Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má chleba nazbyt, a já zde hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsu už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘
I vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, padl mu kolem krku a políbil ho. Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.‘ Otec však řekl svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, porazte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a ožil, byl ztracen, a je nalezen.‘ A začali se veselit.
Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: ‚Vrátil se tvůj bratr a tvůj otec dal porazit vykrmené tele, že ho zase má zdravého.‘
Tu se on rozhněval a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. On mu však odpověděl: ‚Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho porazit vykrmené tele.‘
On mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale slušelo se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, byl ztracen, a je nalezen.‘“
Bible, Evangelium podle Lukáše, kapitola 15, verše 11–32
Kvíz k pohádce: Jak se marnotratný syn vrátil domů
Milé děti, schválně, jak dobře jste poslouchaly příběh o Samuelovi, jeho tatínkovi a velké oslavě? Pojďte si společně s rodiči vyzkoušet tento hravý kvíz!
Kvíz o marnotratném synu
Deset otázek o návratu domů, odpuštění a otcově lásce.
