Slunce se pomalu šplhalo nad prašnou cestu, která se kroutila jako nekonečný had z Jeruzaléma dolů do Jericha. Byla to cesta plná ostrého kamení, hlubokých roklí a stínů, ve kterých se mohl schovat kdokoli. Po této cestě kráčel muž jménem Benjamin. Benjamin spěchal domů, v kapse svíral pár mincí a v duchu už viděl svou rodinu, jak ho vítá u večeře.
„Už jen pár kilometrů a budu v bezpečí,“ říkal si Benjamin a otíral si čelo od potu. Jenže v jedné prudké zatáčce, kde skály tvořily úzkou soutěsku, se na něj vyřítili loupežníci. Všechno se seběhlo tak rychle! Vzali mu peníze, vzali mu i plášť a nechali ho ležet u cesty, potlučeného a smutného. Benjamin neměl sílu ani zavolat o pomoc. Jen tam ležel v horkém prachu a doufal, že ho někdo najde.
Kdo projde kolem?
Zanedlouho se ozval zvuk kroků. Klap, klap, klap. Benjamin s nadějí pootevřel jedno oko. Po cestě přicházel kněz. Byl to muž, který trávil dny v chrámu modlitbami k Bohu. „Ten mi určitě pomůže,“ pomyslel si Benjamin. Kněz se zastavil a podíval se na zraněného muže. Jenže pak se podíval na své čisté šaty a na hodinky, které mu říkaly, že musí být někde včas.
„Tady nemůžu zastavit, je to tu nebezpečné,“ zamumlal si pro sebe, přitáhl si oděv a velkým obloukem zraněného obešel. Benjaminovi sklouzla po tváři slza.
Uběhla hodina a slunce pálilo čím dál víc. Pak se ozvaly další kroky. Tentokrát to byl levita – člověk, který pomáhal v chrámu a dobře znal všechny Boží zákony. Došel až k Benjaminovi, naklonil se, ale hned zase ucouvl. „Co když ti lupiči jsou ještě někde blízko? Co když je to past?“ pomyslel si ustrašeně. A tak i on raději zrychlil krok a zmizel v dálce.
Nečekaný zachránce
Benjamin už ztrácel naději. Cesta utichla a on se cítil úplně sám. Vtom se ale z dálky ozvalo cinkání zvonků a pomalé dusání kopýtek. Ke zraněnému se blížil pocestný na oslíkovi. Byl to Samaritán. V té době se lidé z Izraele a Samaritáni neměli moc v lásce, skoro spolu nemluvili. Benjamin si povzdechl: „Ten si mě ani nevšimne.“
Ale Samaritán, jehož jméno bylo Elid, nebyl jako ti ostatní. Jakmile uviděl postavu v prachu, okamžitě seskočil z oslíka. Jeho srdce zaplavila velká lítost. „Neboj se, příteli, nenechám tě tu,“ řekl Elid jemným hlasem. Klekl si do prachu k Benjaminovi, aniž by se bál, že si ušpiní šaty.
Vzal ze své brašny čistý olej a víno, aby Benjaminovy rány ošetřil a vyčistil. Potom vytáhl měkké plátno a rány mu opatrně zavázal. „Proč mi pomáháš?“ zašeptal Benjamin překvapeně. „Vždyť mě ani neznáš.“ Elid se usmál a pohladil ho po rameni: „Protože jsi můj bližní. A každý člověk, který potřebuje pomoc, je vzácný.“
Cesta do bezpečí
Elid se nespokojil jen s ošetřením. Opatrně Benjamina zvedl a vysadil ho na svého vlastního oslíka. Sám kráčel vedle něj pěšky a celou cestu ho přidržoval, aby nespadl. Došli až k jednomu hostinci, kde bylo chladno a bezpečno.
Samaritán uložil Benjamina do postele a celou noc o něj pečoval. Podával mu vodu, hlídal, aby neměl horečku, a dodával mu odvahu. Ráno, když musel Elid pokračovat v cestě, zašel za hostinským. Vytáhl dva stříbrné peníze a podal mu je.
„Tady máš peníze na jídlo a nocleh pro tohoto muže,“ řekl hostinskému. „Dobře se o něj starej. A pokud by jeho uzdravování stálo víc, zaplatím ti zbytek, až se budu tudy vracet.“
Benjamin se díval z okna, jak Elid odjíždí na svém oslíkovi. V srdci cítil velký vděk. Ten den se naučil, že pravá láska se nepozná podle toho, co člověk říká, ale podle toho, co dělá pro druhé, i když je vůbec nezná.
Ponaučení z příběhu
Ježíš nám tímto příběhem ukazuje, že náš „bližní“ není jen náš kamarád nebo někdo z rodiny. Bližní je úplně každý člověk, kterého potkáme a který potřebuje naši pomoc nebo vlídné slovo. Bůh nás učí mít otevřené srdce pro všechny bez rozdílu, protože on sám nás miluje všechny stejně.
Modlitba pro děti
Pane Boži, děkuji Ti za to, že mě máš rád a že mi posíláš lidi, kteří mi pomáhají. Prosím, dej mi všímavé oči a laskavé srdce, abych i já dokázal pomoci každému, kdo je smutný nebo potřebuje mou ruku. Amen.
Citát z Bible
„Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej svlékli, zbili, nejdříve ho nechali ležet a odešli. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. Stejně i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho, vyhnul se mu.
Ale jeden Samaritán na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, vylil olej a víno na jeho rány, obvázal je, vysadil ho na svůj jedoucí dobytek, zavezl ho do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne vyndal dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a cokoli vynaložíš navíc, já ti zaplatím, až se budu vracet.‘
Kdo z těch tří, podle tvého mínění, byl bližním tomu, který padl do rukou lupičů?“
Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“
Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
Evangelium podle Lukáše 10, 30-37
Kvíz: Jak Samaritán pomohl zraněnému člověku
Milé děti, schválně, jestli si pamatujete, kdo měl v našem příběhu srdce dokořán a nenechal nikoho v nouzi? Vyzkoušejte si tento krátký kvíz se svými rodiči.
Kvíz o milosrdném Samaritánovi
Ověř si, jak dobře znáš příběh o pomoci člověku v nouzi.
